Strach a hnus v Las Vegas

Delirický pohled na zvěřinec lidské civilizace typicky skvostně chaotickou optikou Terryho Gilliama se veze na deziluzi nejen sedmdesátkové kocoviny. Prostupuje jej nadčasový mix obdivných sympatií vůči všem zběsilcům a božím prototypům, ale také přiznání obludnosti i těch nejzářnějších jedinců, domněle povýšených božím dotykem talentu či vnímavosti. "Strach a hnus" opojně zrcadlí celkově odporný svět hodnot, prožitků a iluzí, který si pro sebe lidstvo vytvořilo a jehož je hedonistický vřed jménem Las Vegas nikoli odvrácenou stranou, nýbrž jen pouhopouhou karikaturní mocninou. V tomto dávivém flashbacku se hrdinové "Bezstarostné jízdy" vyjevují jako vrazi sebe samých, kteří sice zahlédli nirvánu a svobodu, ale kvůli své inherentní lidské přízemnosti nakonec zůstanou sami stejnými zrůdami a hulváty jako všichni burani, fízlové, dezoláti a pánbíčkáři, kteří spolu s nimi tvoří celek lidství. Jen svůj sešup do tenat primitivismu dokáží velkolepěji prožít a květnatěji verbalizovat. Většina Gilliamových filmů má v sobě dualitu rozjařilého humanismu a misantropické deprese, ale nejen v intenzitě přelévání a prolínání těchto pólů zůstává "Strach a hnus" jeho nejkontroverznějším i nejvelkolepějším dílem. Nevyhnutelně pak každá jeho veřejná projekce, kde se vždy sejde pestrá galerka lidských typů, z nichž se všichni nelichotivě najdou na plátně, je pak 4DX reality checkem, kde jedni se zaslepeně baví, někdo pobouřeně kroutí hlavou a jiní si s hrůzou uvědomují, že každý z nás je jen další magor v království magorů. (26.08.2024)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)

Tak trochu další film s tak trochu dementnim dějem a s tak trochu zhulenym Deppem, kterýmu skvěle dopomáhá tak trochu sfetovanej DelToro. Gilliama nemam rád protože i on je tak trochu dement, stejně jako jeho filmy. Čtyři hvězdy to má za skvělej úvod a parádní závěr, všechno mezi tim je jenom dementní výplň plná dementních situací kterou bych samostatně poslal na slabší tři hvězdičky. Dodatek: Nebejt dementně skouřenýho Deppa tak je film naprosto o ničem. (07.04.2009)

Šílenost, která bohužel pro mě potvrzuje úpadek kvality filmů Terryho Gilliama. Možná až moc se snaží jet proti hollywoodu až v některých místech je jeho extrémni odpor proti mainstreamu hlavní důvod šílených nápadů, do kterých se až nutí. Dva manící, kteří sebou vezou opravdu slušnou hromadu drog a omamných látek se vydávají na cestu do Las Vegas na jejich největši drogovou seanci v životě. Nuda a nuda kam se podíváš. Bohužel. (26.07.2006)

Look, there's two women fucking a polar bear.Po ďalšom pozretí musím svoje hodnotenie zvýšiť na plný počet. Dôvod je jednoduchý - skvelo som sa bavil od začiatku až do konca. Pri tejto pánskej jazde som totiž celkom stratil dych od neustáleho rehotania. Herecké výkony sú úžasne zahraté a uletené. Celý film stojí práve na dvojici Johnny Depp (tá jeho vyholená hlava nemala chybu) a Benicio Del Toro (riadne pupkatý a nechutný), ktorí museli byť pri natáčaní poriadne nafetovaní (inak si ich dôveryhodné herectvo neviem vysvetliť alebo sú to naozaj tak bohovskí herci?). Nad týmto Gilliamovým dielom sa nedá veľa filozofovať, existujú totiž len dve možnosti. Buď vás tento úlet bude alebo nebude baviť. Poznám ľudí, čo to vypli po prvej scéne s netopiermi (čo je úplne normálne, lebo je to celé vážne veľmi zvláštne a uletené). Vo mne tá scéna vyvolala záchvat smiechu a ten mi vydržal počas celého filmu. Pre mňa je to teda kultové dielo a jedna z najlepších ''komédií'' vôbec. Spŕška neuveriteľnej energie a skvelej zábavy................."Tí, ktorí v sebe prebudia zviera, sú zbavení bolesti byť človekom"...90% (16.06.2008)