Strach a hnus v Las Vegas

Jeden velkej dlouhej trip. První hodinka filmu je naprosto bravurní, vtipná a řádně v rauši. Druhá polovice filmu už jede v trochu klidnějším už jen čtyřhvězdičkovém tempu, ale i přesto je tento film naprosto vyjímečný. Pro někoho možná k smrti nudný, ale pro jiného super zážitek. Velice osobitý a reálný pohled do mysli narkomanů (nebo snad jen lidí, kteří se snaží objevovat nové možnosti a pohledy na svět?:-)) Nakonec mi z toho vychází nějakých 85, možná 90%. Konečně zase něco za plný počet. (24.07.2008)

"Wait, we can't stop here. This is bat country!" _____________ Netopýři, dinosauři, čerti, Tobey Maguire, Lucka na obloze s diamanty, pot, krev, slzy, splašky, košík grepů, jeden kufřík plnej drog a halušky od nevidim do nevidim.... To vše a nejen to jako kaleidoskop drogového opojení v týhle tuctový šílený jízdě kabrioletem skrze vědomí i nevědomí města hříchů, Las Vegas, jejíž šoférem je démonický Johnny Depp. Zároveň jde nejen o dost pesimistickou dobovou sebereflexi a pomyslný epitaf éry hippies, amerického snu, acid culture a zlatých šedesátých, ale i nekompromisní disstrack na předražený hotelový pokoje.... Terry Gilliam prostě ví jak divákům zamotat hlavu a obrátit jim žaludky vzhůru nohama, protože tohle psychedelický audiovizuální terno se fakt těžko popisuje; halucinogenní [až klaustrofobickou] kamerou počínaje, omamným vizuálem a neonovejma barvičkama konče – a v tom přeci jen tkví nejen samotná výjimečnost, ale i onen status kultu. No a Johnny Depp & Benicio Del Toro jsou ve svých rolích [jeden s pleškou, druhej s pivním pupkem] naprosto k nepoznání, o to víc v nich excelují.... nehorázná šleha tenhle film, navíc přesně podle mýho gusta. Soundtrack boží! (16.11.2022)

Tenhle film je opravdu síla. Bohužel těžko říct, jestli síla ve špatném nebo dobrém slova smyslu. Plešatý a věčne zfetovaný novinář Johnnyho Deppa s brýlemi, které by mu i Elton John mohl závidět a jeho taktéž zfetovaný právník Benicio Del Toro jedou s kufrem plným drog do Las Vegas aby novinář napsal jistou reportáž. O ničem jiném film není, jde v podstatě o obrovskou ujetinu, která je z části natočená tak, jak by asi svět kolem sebe mohl vidět zfetovaný člověk (např. měnící se vzorky na koberci, hospoda plná dinosaurů, schýza ve vaně) a také prostředí, ve kterém se "hrdinové" pohybují je jejich zálibě značně přizpůsobeno - obzvlášť zajímavě vypadá úplně ke konci mírně řečeno neuklizený hotelový pokoj, jehož část je plná špinavé vody a po kterém se Johnny Depp pohybuje s tyranosauřím ocasem... Myslím, že pro představu tohle stačí a protože tady závisí hrozně moc na subjektivním dojmu, tak jsem se rozhodla hvězdičky neudělovat (vím, odporný alibismus, ale stejně ani s odstupem času nevím, co si o tomhle dílku myslet, natož jak bych ho ohodnotila...). (21.07.2005)

Delirický pohled na zvěřinec lidské civilizace typicky skvostně chaotickou optikou Terryho Gilliama se veze na deziluzi nejen sedmdesátkové kocoviny. Prostupuje jej nadčasový mix obdivných sympatií vůči všem zběsilcům a božím prototypům, ale také přiznání obludnosti i těch nejzářnějších jedinců, domněle povýšených božím dotykem talentu či vnímavosti. "Strach a hnus" opojně zrcadlí celkově odporný svět hodnot, prožitků a iluzí, který si pro sebe lidstvo vytvořilo a jehož je hedonistický vřed jménem Las Vegas nikoli odvrácenou stranou, nýbrž jen pouhopouhou karikaturní mocninou. V tomto dávivém flashbacku se hrdinové "Bezstarostné jízdy" vyjevují jako vrazi sebe samých, kteří sice zahlédli nirvánu a svobodu, ale kvůli své inherentní lidské přízemnosti nakonec zůstanou sami stejnými zrůdami a hulváty jako všichni burani, fízlové, dezoláti a pánbíčkáři, kteří spolu s nimi tvoří celek lidství. Jen svůj sešup do tenat primitivismu dokáží velkolepěji prožít a květnatěji verbalizovat. Většina Gilliamových filmů má v sobě dualitu rozjařilého humanismu a misantropické deprese, ale nejen v intenzitě přelévání a prolínání těchto pólů zůstává "Strach a hnus" jeho nejkontroverznějším i nejvelkolepějším dílem. Nevyhnutelně pak každá jeho veřejná projekce, kde se vždy sejde pestrá galerka lidských typů, z nichž se všichni nelichotivě najdou na plátně, je pak 4DX reality checkem, kde jedni se zaslepeně baví, někdo pobouřeně kroutí hlavou a jiní si s hrůzou uvědomují, že každý z nás je jen další magor v království magorů. (26.08.2024)

Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, Tod Davies, Alex Cox .. Divoká pouť začíná! Dva hustě zfetovaní týpci, srandovně plešatící novinář a příšerně pupkatej právník (Depp & Del Toro), sedí v kabrioletu a jedou do Las Vegas, splnit si svůj americký sen – reportáž závodu ... ovšem (jak sami říkají) „toto město nepřeje psychedelickým drogám“. Prožijete s nimi nefalšované halucinace i paranoiu a potkáte pár zajímavých (a dobře obsazených) osob - za všechny k popukání otřesně vypadající stopař Maguire.. Režie a vizualizace je velmi reálná, spolu s hudbou navozuje skvělou atmosféru a servíruje estrádu pro někoho neuvěřitelných scén.. Perfektně zahraný úlet a filmový požitek pro všechny, kteří mají alespoň minimální zkušenost s čímkoliv podobným, ale takhle daleko to naštěstí nedotáhly. Ostatní totiž asi moc nechápou. Terry Gilliam a stejně tak autor předlohy si musely prožít hodně bouřlivě 60tá léta a vyzkoušet všechny tehdy dostupné drogy a tímto tripem nám ostatním dát najevo, že o tohle jsme (ne)přišli! Zfetovaný, sťatí a svobodní... 90%. (21.03.2005)