Kráľ rybár

No né! Taky mám teď důvod k menší oslavě. Hlásím, že úplně poprvé jsem nadšen z filmu Terryho Gilliama! Dostal ode mě už dost šancí, ovšem nikdy mi jeho styl nesedl a úpřimně jsem většinou nepobral ani případný smysl jeho podivných filmů, na můj vkus formálně přeplácaných a často jakoby ani nedržících pohromadě. Ale Král rybář... to byl úžasný a krásně zpracovaný epický příběh, s nejednou silnou a nezapomenutelnou scénou a skvělými hereckými výkony – Robin Williams se snad pro roli Parryho přímo narodil. :) A nekrátil bych z té dlouhé stopáže snad ani minutu. To jsem si spočátku ani neuměl představit, že by mě tolik chytl děj z prostředí bezdomovců a života arogantního DJe, ale stalo se a bylo na tom skutečně něco fascinujícího. Přes drobnou počáteční nechuť mě brzy ten film uvanul svou lidskostí a také kouzlem jedinečného vyprávění. Už jen ten první střet hlavních postav ve společnosti dvou komunit v zapadlém smetišti nad vodou, který vnáší poprvé do dění originální fantaskní nádech, mě dostal a začal jsem tušit, že sleduji něco hodně výjimečného. Gilliam zmírnil ze své tradiční formy a prošpikoval přímočarý tragikomický příběh svými typicky absurdními výtvarními, komickými i muzikálovými vložky jen v pečlivě zvolených chvílích a já si snad poprvé tyhle Gilliamovy atrakce všechny nesmírně užíval (včetně vrcholné pasáže s červeným netvorem, která svým pojetím zachází až do horroru). Nad plným počtem po skončení ani neváhám. [90%] (09.07.2022)

Musím se přiznat, že tenhle film mi dlouho unikal a to vlastně jen proto, že název ve mě evokoval, že půjde o nějaký rybolov. Vážně! A to se mi tak zaklínilo v hlavě, že jsem o něj nestála ani potom, co jsem byla důrazně upozorněna, že se v něm ryby chytat nebudou a že Bridges a Williams a bla bla bla. Trapas, co? Tak teď, když jsem to proflákla, můžu směle říct: jsem ráda, že jsem si na Gilliamův "pohár vody podané, když je žízeň" počkala. (27.10.2006)

Tak tento Gilliamov film som plne docenila až na druhé pozretie. V kine v Písku. A tiež obsahuje scénu, ktorá na mňa pôsobí presne ako scéna v 12 Monkeys, keď Willis počuje rádio. Scéna, keď Williams po rande dostane svoj záchvat. Scéna, pri ktorej sa chcem smiať a plakať skoro zároveň. Pretože sú to krásne scény a pretože mi záleží na postavách. Bridges s Williamsom stvorili dokonalú dvojicu, ktorá sa navzájom potrebuje, aby jeden aj druhý našiel zmysel svojho života a zbavil sa svojich démonov. Napríklad aj behaním po parku s holým zadkom. A ešte dve nezabudnuteľné scény, jedny z tých, ktoré si z tých stoviek filmov navždy uchovám v pamäti: tanec na stanici a Jeterov krásny hudobný pozdrav. (27.08.2011)

Každý sebestředný posera by měl vyfasovat svého Robina. Šrámy, ty, které se nehojí, si zaslouží co nejvíce dirigentů a co nejméně porouchaných sboristů chórové úpravy písně How About You, uzavírající Giliamovo dobrodružné podivno. Nejlépe v poměru nekonečno ku nule. A Bridges by měl přestat funět a mlaskat, proboha. (21.08.2011)

Film dvou naprosto odlišných polovin (první za 3*, druhá za 5*). Změna přichází v intimní chvíli mezi Jackem a Perrym v nočním Central Parku, kdy Jack poslouchá příběh o Králi Rybáři a hledání Svatého grálu, který dává celému filmu smysl. Jen si nejsem jistý tím, kdo je Král, kdo je Blázen/Šašek a kdo je vlastně hlavním hrdinou filmu. Možná ten klasický happy end, který ale tentokrát přijmete bez výhrad. Robin byl výjimečný komik i charakterní herec. V Králi rybáři ukázal obě polohy v plné parádě, škoda ho. (23.11.2014)