Nie je čas zomrieť

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)

Opatrná revoluce a důstojné zakončení další bondovské etapy. Po více než roce a půl odkladů kvůli pandemii byla očekávání na maximu, což je pro mě trochu problém: Stále se totiž jedná „jen“ o bondovku, čili korálek na nekonečném a nutně stále třpytivém diamantu. Formálně i vypravěčsky se tedy Fukunaga i jeho tým scenáristů drží poměrně na uzdě a styl se neodchyluje od předchozích Craigových dobrodružství. Občas zaujme příjemně sestříhanou akcí či žánrově nejednoznačnými scénami, především je však patrná snaha konečně ukončit Bondovo trápení – Craig se totiž od Casina Royale propadá do větších a větších depresí, každý další snímek nachází nové dno jeho ztrápené duše a završení pentalogie není výjimkou. V rámci nutných, jakkoli poměrně konzervativních mantinelů představuje Fukunagův příspěvek podařenou bondovku, kterou výrazněji sráží snad jen značně přepálená stopáž a nedostatečně využitý Rami Malek, jenž do kánonu bondovských záporáků sice bez problémů zapadne, ale vzpomínat se na něj nebude. Celý film je na tom ale o něco lépe a kvalitativně se pro mě zařazuje na poctivou bronzovou příčku Craigových bondovek. (30.09.2021)

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc. (26.10.2021)

Nikdy som nebol fanúšik bondoviek, ale urobil som veľmi dobre, že som si v priebehu krátkeho času pozrel všetky Craigove diely a tak mohol byť plne v obraze. Takto som si naplno vychutnal toto finále, ktoré ma až šokovalo, ako mi sadlo. Lebo teda nikdy by som nečakal, že budem z bondovky úplne nadšený. No time to die je asi najdlhšia bondovka, v tomto nemám úplne prehľad, ale na rozdiel od ostatných som sa tu ani na chvíľu nenudil. Tentoraz mi perfektne sadol príbeh, ktorý je skvelo prepracovaný a obsiahol hromadu rozmanitých prvkov, takže neustále sa dá venovať niečomu zaujímavému. Dokončuje sa prakticky celý dej z predchádzajúceho Spectre, rovnako tu samozrejme máme novú zápletku, ktorá mi sadla, konečne nejaký zaujímavý plán záporáka na ničenie a hlavne prvýkrát ma skutočne bavil vzťah s bondgirl, ktorá tu už nie je len nejaká krátkodobá známosť, ale plnohodnotný dlhoročný vzťah, vďaka čomu si ma už aj Bond viac získal a zase nejaké tie zmeny v organizácii. Ale ten scenár mi prišiel zaujímavý skutočne od začiatku až do konca, pričom v druhej polovici to začne pekne gradovať. A záver je teda vynikajúci, nečakal by som, že práve pri Bondovi sa dočkám takýchto emócií. Obsadeniu takmer nemám výhrad, Daniel Craig je tu konečne presne ten agent, akého som ho vždy chcel mať, mimoriadne ma prekvapila Léa Seydoux, ktorá mi vždy prišla úplne chladná a to aj v Spectre, ale tu už je úplne iná a ich vzťah je tu dobre podaný. Záporáci nemajú moc priestoru, Christoph Waltz má už len pár minút, aby dokončil svoju líniu a Rami Malek sa tiež objavuje len zriedka a to takmer len v druhej polovici, ale svoj priestor využije a vždy ma baví, keď má ešte zabijaka po svojom boku, ktorý hlavnému hrdinovi znepríjemňuje život v priebehu celého filmu a to je aj tento prípad. K tomu zábavná Ana de Armas, len mohla mať aj viac priestoru a rovnaká zostava vedľajších postáv, ktoré sú mi stále sympatickejšie. Len nová agentka mohla byť aj lepšia, ale svoj účel splní. Akcia sa tentoraz skutočne vydarila, film obsahuje štyri dlhé akčné sekvencie zložené z niekoľkých častí, technická stránka je očakávane veľmi kvalitná, ale chválim aj výber lokácií a skvelú choreografiu, hlavne prestreliek. Na tých si dali tentoraz veľmi záležať. Ale celkovo sa na tie všetky súboje, naháňačky, prestrelky a explózie skvelo pozerá. Najviac asi vynikne akcia v zahmlenom lese alebo prestrelka na schodisku na jeden záber, ale tu môžem chváliť úplne všetko. Cary Joji Fukunaga ma teda veľmi potešil, nielen odviedol technicky prvotriednu prácu, na ktorú je radosť pozerať, ale konečne si ma aj tie postavy hlbšie získali a emócie zafungovali. A finále už nemohlo byť lepšie. Takže nikdy by som nečakal, že dám nejakej bondovke plné hodnotenie, ale teraz nemôžem inak, prvotriedny akčný film, v ktorom funguje všetko tak, ako má. S radosťou si ju ešte viackrát pozriem. 86% (19.11.2021)