Nie je čas zomrieť

Není čas být dojemný... nebo je? Loučení Daniela Craiga jako Bonda je vizuálně moc pěkné, několik akčních scén je opravdu skvělých a celé to nepůsobí jako oddechnutí, ale jako poděkování. To pro mě je možná největší úspěch celého filmu, který v sobě má hodně z klasické bondovské mytologie (odkazy do starých bondovek je tu výrazně více než v předchozích filmech a současně se uzavírá Craigův cyklus a zavírají se dveře za postavami). Překvapila mě mírně zápletka,která je spíš z Mission Impossible než Bonda a arcipadouch je dost nevyužít a nevysvětlen, škoda. Velmi elegantně působí dialogové scény s novými postavami (Ana i nová 00), vtip je elegantní, PP zas tak neruší... Je to výjimečný díl, nejen tím, že se tu James (spoiler století) nevyspí s žádnou z náhodných slečen, ale i proto, že z filmu čiší uvědomění kvality a příběhové nevyváženosti předchozích čtyř filmů právě s Craigem. Dveře za pětidílnou poutí James Bonda za lepším světem se uzavírají a Daniel Craig zhasíná s přehledem. PS: na plné hodnocení by se dalo 20-30 minut odstranit. PPS: dát si předtím v Imaxu 30 minut reklam je ok jen za předpokladu, že Vám pustí trailer na Dunu i na Matrix (a ten je teda v kině pěkná jízda!). (30.09.2021)

Dějová revoluce v souvislosti s tímto Bondem rozhodně není sametová a musím říct, že ihned po konci mě napad i odpad, ale čím víc si zpracovávám v sobě to, co jsem před chvíli viděl, tím víc je mě jasný, že jsem dostal mimořádně silné emoce, kvalitní herectví a promyšlené civilní dialogy aniž by se ale ztratil šarm a sarkasmus, který dělá Bonda Bondema a samozřejmě i akční scény, například honičky mají velmi vysokou kvalito. Tohle je James Bond plný vnitřní bolesti, ale nádherný lidskosti a citu ve kterém se filmařům podařilo natočit nejen vizuálně akční pompéznost, ale i křehkost lidského srdce, který teda "craigovky" zdobily a odlišovaly od ostatních "bondovek" od začátku, ale tady je teda tento prvek dovedený k dokonalosti. (29.09.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)

Ta ženská posila ve scenáristickém týmu je tam hodně cítit. Nejemotivnější bondovka, která ambiciózně uzavírá vývoj hlavní postavy a člověk na ni může vzít partnerku, které jinak bondovky nic neříkají. Není mi to proti mysli, ale ve výsledku mě to nechalo překvapivě chladným. Zbytek je krásně nasnímaná špionská dějová vata se slabým záporákem a pár výživnými akčními scénami (úvodní honička, přestřelka s Anou de Armas, jejíž postava by si zasloužila spin-off). (01.10.2021)

V olbřímí stopáži se ukrývá jedna celovečerní bondovka, která má skvělou akci, funguje v emocionální rovině a obsahuje nejednu pasáž řadící se k tomu vůbec nejlepšímu (nejen) z Craigova období. Zádrhel je, že se v té stopáži nachází ještě celá jedna celovečerní bondovka. Zdlouhavá, plná vaty i přes koleno lamaných uzavírání linií po Mendesovy, se záporákem do počtu a v nic nosného neústících náznaků. Solidní loučení, ale nikoli památné. Bezezbytku platí, že méně by bylo více. Mnohem více. (30.09.2021)