Nie je čas zomrieť

Lepší rozlučku si nemohl nikdo přát - Bond, Craig, my... Nikdo. Po Danielu Craigovi jako 007 se mi bude stýskat, ale jsem děsně rád, že natočil pět tak skvělých filmů (ne, nepochyboval jsem, že po Spectre přijde ještě jeden, ať se říkalo cokoliv), které si tak krásně hrály s notoricky známými bondovskými atributy (tentokrát konečně dostáváme pořádnou padoušskou superzákladnu) i s námi a které byla prostě radost sledovat. Není čas zemřít je víc než jen poslední díl jedné série, je to velmi fanouškovská záležitost, na kterou nemá smysl chodit bez znalosti předchozích Craigových filmů a kterou si ještě více užijete, když znáte i starší filmy, hlavně asi Ve službách jejího veličenstva. Scénář zužitkoval všechno, co mu poslední čtyři filmy nabídly, a ještě k tomu přidal něco nového, Fukunagova režie je v akčních scénách dravá i hravá, v těch ostatních scénách se spoléhá hlavně na herce (rád bych vyzdvihl rozkošnou Anu de Armas, se kterou bych chtěl vidět samostatný film), osudovou atmosféru dokresluje a tempo udává burácející Hans Zimmer, který si dal záležet a odkazu Johna Barryho určitě ostudu nedělá. Tak díky za záchranu světa i za ty bijáky, Bonde. Jamesi Bonde. (30.09.2021)

V No Time to Die je snad všechno. Monstrózní film, kde Fukunaga valí do diváků páté přes deváté. Úvod to má vystřižený jak z francouzského hororu a pak se rozjede akce, emoce, akce, emoce, tu něco málo pro milovníky oldschool Bondovek, tu zase něco více pro současného diváka, který chce vidět jako Bonda ženu a jako sidekicka gaye. Tohle rozkročení mezi novým a starým ale vytváří místy zvláštní vacuum. Natočené je to nádherně, ale na konci se mi jen chtělo říct, že je dobře, že se toho Vesper nedožila. (11.10.2021)

Právě jsem se vrátil z kinematografu od agenta Prasečího xichtu. Mohu vám sdělit, že mám neodolatelnou chuť ještě tak nejmíň dvě hodiny kompulzivně žehlit … Služebník jejího veličenstva zdegenerované pijavice, tentokrát s označením NulaNulaEsmeralda, je sice velkolepě a draze natočený, avšak snad ten nejžluklejší výtěr z Flemmingových análů a jednoznačně nejhorší děda Nebond všech dob. A to se v té žumpě válí například i příliš homověrně sloužící Lazemby či proplešlý Šón, trucovitě neříkající nikdy nikdy! Opravdu škoda, že tohle ten kovidek nakonec úplně nezabil, ale jen zmrzačil. Kýčovitý festival scénáristické tuposti, impotence a vykrádání sebe sama, končící hustým flusancem kočičích chlupů do xichtů všem vkusným či heteroseksuálním funouškům, jež navíc diváky očividně testuje na novou hlavněproudou éru inteligenci urážejících, rasistických a heterofobních neomarxistických NulaNulaBLMbukviád, kdy Jakuba Dluhopise bude hrát horská gorila a Kvé znamenat Kvír. Dankem už od počátku zabili prakticky vše, co kdy dělalo pořádnou Bondáž - šarm, eleganci, humor i jemnou ztřeštěnost, ovšem doteď zůstávaly alespoň dobře natočené a chytře vymyšlené napínače. Takže si naopak myslím, že Byl nejvyšší čas zemřít již posledně a tenhle zatuchlý, kýčovitý a přitroublý poševní šlem měl zůstat jen na nějakém trezorovém dévédéčku výhradně k samolibému prstění staré Brokolice. (30.09.2021)

Úctyhodné zakončení éry Jamese Bonda v podání Daniela Craiga. Takové, jaké James Bond ještě nezažil. Epicky osobní a akčně precizní. Tyto dvě spojení totiž způsobily, že na konci filmu ukápla i slz a to se mi sakra dlouho nestalo. Je tedy pravda, že ze začátku jsem úplně netušil, jaký je záměr Rami Maleka být zde ten zlý. Po sérii krásných záběrů s ještě hezčí akcí nejen v Itálii nebo Kubě, ale i v Norsku, jsem ale pochopil, a vzhledem k délce se nemohl dočkat vyústění. To mě natolik rozebralo, že se v mé hlavě James Bond na pár dnů stal vrcholným tématem. Nemá smysl říkat víc, dokud film neuvidíte. Kdo má Bonda rád a viděl všechny díly s Craigem, ten si to jednoznačně užije. Plus dodám, že mě v tomto filmu nesmírně mile překvapila Ana de Armas. Její role tu svojí zábavností vysoce převýšila všechny ostatní. (14.10.2021)

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc. (26.10.2021)