Reklama

Reklama

Obsahy(1)

James Bond, agent 007, skončil aktívnu službu a užíva si zaslúžený oddych na Jamajke. Pokoj však nemá dlhé trvanie – objaví sa totiž jeho starý priateľ Felix Leiter z CIA a požiada ho o pomoc. Misia na záchranu uneseného vedca sa ukáže byť oveľa zradnejšou, ako spočiatku vyzerala. Bond sa počas nej dostane na stopu nevyzpytateľného zločinca, ktorý disponuje nebezpečnou a veľmi ničivou novou technológiou. (Forum Film SK)

(viac)

Videá (8)

Trailer 5

Recenzie (1 108)

JFL 

všetky recenzie používateľa

Bond nikdy nebyl progresivní ve smyslu, že by utvářel trendy či přicházel s čímkoli novým, a série s Craigem v tomto ohledu nikterak nevybočuje. Nejmarkantněji se to projevuje v akčních sekvencích, kde nenajdeme nic vyloženě průkopnického či nevídaného (oproti konkurenční sérii "Mission: Impossible"). Bondovská akce přejímá a velmi dobře aplikuje aktuální trendy ustanovené jinými filmy - počínaje "Casino Royale" s jeho úvodní sekvencí navazující na dobovou módu parkourových filmů přes bourneovský formální chaos v "Quantum of Solace" až po zdejší schodišťovou jednozáběrovku ve stylu "Atomic Blonde". A stejně je to i se vším ostatním, včetně (socálně)mediálního humbuku kolem nahrazení Bonda ženou. Tvůrci franšízy si uvědomují rozporuplnou pozici Bonda v současném kulturním světě, kde se více vyzdvihuje progresivnost, emancipace a reprezentace, a proto její reflexi zapracovali do vyprávění uvnitř i kolem filmu. Určitě stojí za to vyzdvihnout posun v rámci franšízy, kde tentokrát poprvé zcela absentuje okatá objektivizace i potřeba rozporovat či alespoň komentovat, zda ženské postavy mohou být stejně schopné jako mužské (čímž se vyznačoval první emancipační díl "Zítřek nikdy neumírá", ale i craigovský "Skyfall"). Jenže ve výsledku stejně oproti všem těm progresivním prvkům v "Není čas zemřít" převažují tradiční koncepty a celý film v jádru zůstává povážlivě opatrný a zpátečnický. Jako protipól stačí připomenout, jak s ikonickými postavami či franšízami pracovaly obrazoborecké a opravdu progresivní filmy "Šílený Max: Zběsilá cesta" či "Blade Runner 2049". V porovnání s nimi tvůrci Bondovi i jeho divákům jejich fantazie a ideály nejen že neberou, ale nadále je utužují. Ačkoli film sympaticky přiznává, že tento svět už nepatří pouze mužům, stejně se celý nadále točí kolem Bonda. A tak všechny ženské postavy nakonec bez debat vyklidí prostor, aby hrdina mohl vyniknout a odejít s velkou akční i emocionální parádou. Při tom Bond zůstává hrdinou postaveným na mužských mýtech výlučnosti, předurčenosti a nenahraditelnosti. Sice kolem něj padají různé připomínky, že ikonické kódové označení už nepatří jemu. Ale buďto to sebevědomě přejde slovy, že je to "jen číslo", nebo mu stejně ostatní řeknou, že pouze on zůstává jediným, kdo si ho zaslouží. Přes všechnu široce deklarovanou, ale reálně povrchní emocionální hloubku zůstává Craigův Bond v jádru boomerskou figurou. Sice zpřítomňuje měnící se svět kolem jemu podobných vyznavačů starých pořádků, ale současně jim zhmotňuje sen, že oním světem mohou projít s grácií, hlavou vztyčenou a ještě po nich budou všichni ronit slzy. Nepřekvapivě pak loučení s jedním představitelem Bonda nápadně kopíruje loučení s první generací marveláren, která také začala s příslibem relativně svěžího náboje a skočila jako uslzené taťkovo kino. Je logické, že se každá franšíza vyvíjí se svým dobovým publikem. Přesto mě fascinuje, že Craigovy bondovky pro řadu diváků zjevně úspěšně humanizovaly figuru, která prapůvodně vznikla jako campově přemrštěná karikatura, jíž ale v jádru stále zůstala. Já mu ty "emoce" bohužel nikdy nevěřil a přišlo mi to ve své kašírované zasmušilosti spíš úsměvné. PS: Nafouknutou habaďůru kolem toho, kdo může být 007, výmluvně zesměšňuje už "Casino Royale" (1967) svým trailerem. () (menej) (viac)

Matty 

všetky recenzie používateľa

Bond už by rád byl jenom Jamesem (nula nula sedmičkou už ani být nemůže, z důvodu, kvůli kterému začne půlce ČSFD cukat v oku). Jenomže aby jej tak někdo vnímal, bude muset přerušit své hemingwayovské rybaření v Karibiku a vrátit se k práci, která jej v minulosti o všechny blízké připravila. Jako drama muže dohánějícího ztracené roky a hledajícího vzájemnost je No Time To Die nejuspokojivější. Bond si zkouší nové role, což Craigovi dává příležitost k nuancovanějšímu herectví. Pro intenzitu emocí, které dokáže párkrát vzbudit, by ani nevadilo, že film kvůli příklonu k melodramatu působí oproti vynikajícímu a nevypočitatelnému Spectre dost usedle. Jenomže tvůrci na demontáž bondovského univerza v předchozím dílu zároveň zareagovali snahou dát Bonda znovu dohromady – nabídnout všechno, co na postavě a franšíze měl kdo kdy rád –, která jde v mnohém proti snaze vytvořit vcelku komorní a dojemný portrét rozpolceného hrdiny. Abychom zjistili, jak Bond své dilema vyřeší, budeme muset přetrpět další pásmo odkazů k událostem a lokacím starých bondovek, trapné figurkaření, cheesy repliky po likvidaci zlosynů, zdlouhavé a nenápadité akční scény, které svou přepáleností místy připomínají Rychle a zběsile, i nevýrazného padoucha, jehož žvanění o rodičích je jen nepatrně snesitelnější než žvanění o rostlinách, které vypěstoval na své zahrádce. Nejvíc rozpolcený tak nakonec není Bond, ale film rozbíhající se paralelně do dvou různých směrů. Ze všech bondovek s Craigem mě tohohle rozpačitého kočkopsa nejmíň láká vidět podruhé. ()

Reklama

Botič 

všetky recenzie používateľa

V No Time to Die je snad všechno. Monstrózní film, kde Fukunaga valí do diváků páté přes deváté. Úvod to má vystřižený jak z francouzského hororu a pak se rozjede akce, emoce, akce, emoce, tu něco málo pro milovníky oldschool Bondovek, tu zase něco více pro současného diváka, který chce vidět jako Bonda ženu a jako sidekicka gaye. Tohle rozkročení mezi novým a starým ale vytváří místy zvláštní vacuum. Natočené je to nádherně, ale na konci se mi jen chtělo říct, že je dobře, že se toho Vesper nedožila. ()

Marigold 

všetky recenzie používateľa

Časy, kdy se na Bonda chodilo kvůli explozím, gadgetům a dekoltům jsou definitivně pryč. Daniel Craig převedl Bonda do časů, kdy hrdinové krvácí, cítí a mají vymezený čas. Není čas zemřít krásně uzavírá oblouk započatý Casinem a navzdory chaotickému padouchovi doručuje přesně to, co jsem čekal: překvapivě komorní a dojemné finále pro nejlepšího Bonda všech dob, Daniela Craiga ()

Bluntman 

všetky recenzie používateľa

Pro bondovky jsou díky nápaditému grafickému provedení a volbě pěveckých interpretů/interpretek příznačné - mimo mnoho jiného, samozřejmě - titulkové sekvence. NO TIME TO DIE se během té své zhusta odkazuje k vybraným předchozím: od DR. NO (tečky, které se obecně vztahují k těm conneryovským) přes V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA (upomínání na předchozí včetně vyobrazení důležitých postav) až třeba k ZLATÉMU OKU (poničené sochy minulosti) či QUANTUM OF SOLACE (písek, ubíhající čas). Zároveň k těmto zní melodramatická píseň, která je nazpívaná ženou: Billie Elish. Pro poslední craigovskou bondovku je taktéž typické, že hutně odkazuje k těm předchozím, zatímco do bondovského universa přináší větší míru melodramatičnosti (a tudíž emocionální i fyzické zranitelnosti protagonisty), než bylo až na jednu lazenbyovku (zranitelnost po emocionální stránce) a dvojici daltonovek (zranitelnost spíše po fyzické stránce) zrovna zvykem.________ Osobně v odkazování a melodramatizování spatřuji největší pozitivum i negativum. Craigovský Bond je jak svůj (ve zmiňovaných šrámech na těle i na duši), tak je i jako všichni předchozí Bondové, přičemž i snímek je koncipován jako procházka různými podobami bondovek za víc než půlstoletí historie franšízy. Začne se velmi dobrou lazenbyovkou, kdy by James rád vedl soukromý život a nebyl 007, s conneryovskými aluzemi. Po titulkové sekvenci se pokračuje velmi dobrou daltonovkou, kdy je agent mimo službu a vše je to dost osobní, navázané na Felixe. Následuje bondovky rozrušující a něco nového opravdu vnášející melodramatická rovina bez akce, s důrazem na to ne/vyváženost osobního a profesního života a vztahování se k "rodině" i rodině u hlavní i vedlejších postav z předchozích částí. Melodramatická část, následující po prvních dvou aktech (lazenbyovských 25 minut, daltonovských 30-35 minut), zabírá se svými třemi a čtvrt hodinami zdaleka nejvíce, a tak je dílo co do tempa dost nevyrovnané. Vše se od druhé hodiny projekce dál završí zcela přiznaně - znovunabytím kódového označení conneryovsko-mooreovskou bondovkou s těmi nejomšelejšími proprietami (izolované sídlo, řečnící záporák s nějakou tělesnou vadou, vypořádání se se záporákovým pomocníkem s další tělesnou vadou, záchrana světa, důraz na hračičky). Nemám ale za to, že soubor čtyř velmi dobrých až výborných děl tvoří jedno skvělé. __________ Kupodivu je to na rozdíl od SPECTRE soudržné, a to jednak díky příčinnému rozvíjení brakových propriet ve vyprávění (například ruský vědec, vševidoucí oko), pozdějšímu zužitkování visících příčin (např. minulost mezi protagonistovou láskou a novým antagonistou, vlas) a jednotnému, bezpříznakovému stylu (pomine-li se to zimmerovské citování různých bondovských kompozic s obzvláštní slabostí pro tu lazenbyovku). Problém je, že alespoň u mě tohle odkazování se a pohrávání si s dějinami značky vede k určité distanci, která narušuje zamýšlený silný prožitek vyvěrající z akcentování melodramatické roviny a nekompromisnímu zacházení s vedlejšími i hlavními postavami. Uvědomování si, že tady se variuje jedna lazenbyovka, tam zase jedna daltonovka, umožňuje ocenit hru s historií značky, ale upozaďuje to prožitek z napojení na postavy, jejich vývoj a situaci, v níž se zrovna nachází. A také: z craigovských bondovek mi tahle přijde nejméně filmařsky pozoruhodná kvůli bezpříznakovosti stylu (ponechám-li stranou jednu falešnou jednozáběrovku a důraz na zvuk a soundscape pro vykreslení prostředí a orientaci v akci). Akce je i díky delším záběrům a preferováním celků až velkých celků, nejedná-li se o kontaktní souboje, přehledná a místy i nápaditá. Nenabízí ale z craigovek nic tak svým způsobem nasnímání fyzicky intenzivního jako "jednička", nepoužívá důmyslně intelektuální montáž a rychlým střihem nedává zakusit intenzitu dění jako "dvojka", není ani zábavná obměňováním bondovské akce jako "trojka" anebo "čtverka". V celkovém uchopení díla ani nenacházím žádný klíč anebo cokoliv pozoruhodného jako ve "trojce" (vztah starého a nového a motiv vyjití ze stínů, vyjádřený i příklonem k estetice noiru) anebo "čtverce" (práce s hloubkou ostrosti odvisle od míry vědomí postav a vůbec akcentování postupů strhávajících na sebe pozornost). Tohle jsou jedny z důvodů, proč mi tahle bondovka přijde z těch craigovských nejslabší, ale uznávám, že je na ní mnohé pozoruhodného. Nejenom těmi zlomovými věcmi, ale i třeba tou hrou s perspektivou - a celkově přerámováním perspektivy z mužské na ženskou - naznačenou už v netradičním úvodu soustředěném na Bond "Girls", nikoliv Bonda.__________ Nepopírám tak, že opakované projekce - do nichž se mi ale oproti předchozím Craigovým Bondům tolik nechce - mohou výsledný dojem i názor zlepšit. Zatím mě ale víc než snímek samotný "dojímá" kňourání těch, jimž se sáhlo na macho bílého heterosexuálního muže, jehož čas - jako zabijáka a ochránce monarchie a kolonizační mocnosti - nadešel. A taky mě z druhého spektra "baví", jak tohohle prorodinného agenta skoro nekriticky adorují voliči SPOLU a průtokové ohřívače toxické maskulinity, oceňující ne dvakrát šťastnou reprezentaci minorit (gayů a /černých/ žen). P. S. Po druhé projekci to jde nahoru, zvlášť pokud k tomu člověk přistupuje jako k "jubilejní" bondovce (25. v pořadí), která má být pastiší předchozích, aniž by přitom byla vyprázdněnou postmodernou, založenou výhradně na intertextualitě, ala DNES NEUMÍREJ. I ten nepůvodní styl, kdy se stříhá mezi velkými celky a detaily v narativně integrovaných atrakčních scénách, vychází z huntovského odkazu (střihač raných bondovek a režisér některých "pozdějších"). () (menej) (viac)

Galéria (172)

Zaujímavosti (61)

  • K úvodnímu songu od Billie Eilish režisér uvedl: „Snažil jsem se Billie dostat před producenty Barbaru a Daniela, kteří o ní toho moc původně nevěděli. Snažil jsem se jim vnuknout takovou volbu, kterou by nikdo moc nečekal.“ Eilish sice v době premiéry Casina Royal (2006) bylo pět let, ale její bratr a spolupracovník Finneas O’Connel, který má velký vliv na sestřinu tvorbu a je i spoluautorem některých jejích písní, je údajně velkým fandou Bondovek. Ani Fukunaga ani autor hudby k filmu Hans Zimmer neměli žádný větší vliv na tvorbu ústřední písně, Eilish dostala jen popis základních ideí filmu. „Mrazilo mě, když jsem to slyšel prvně,“ vzpomíná Fukunaga. „Stačilo jen posunout aranžmá k obvyklé velkoleposti bondovských písní, ale základ byl perfektní. Dokonce i Hans řekl, že ho čeká minimum práce a že ta píseň je úžasná.“ (MatyM)

Súvisiace novinky

Hledá se režisér příštího Bonda

Hledá se režisér příštího Bonda

27.08.2024

Dalo by se čekat, že touto dobou už budeme mít dávno mnohem jasněji o tom, kam bude směřovat legendární akční franšíza. Od premiéry poslední bondovky Není čas zemřít už uplynulo téměř pět let a… (viac)

Aaron Taylor-Johnson je údajně krůček od Bonda

Aaron Taylor-Johnson je údajně krůček od Bonda

19.03.2024

Hollywoodem občas kolují fámy, které nejsou nikým potvrzené, ale mluví o nich tolik lidí, že se považují takřka za pravdu. Nejinak je tomu při šíření skazek o tom, kdo by si měl zahrát příštího… (viac)

Seriálové rebooty na cestě

Seriálové rebooty na cestě

16.04.2023

Milovali jste v dětství Pobřežní hlídku, Hvězdnou bránu, RoboCopa nebo snad Pravou blondýnku? Pak vás možná bude zajímat, že se všechny tyto značky a pár dalších dočkají v budoucnu seriálových… (viac)

Reklama

Reklama