Obsahy(1)
Kulaté jubileum naší slavné rockové skupiny a 70 let jejího lídra Petra Jandy oslavila plná O2 Arena v Praze koncertem 1. prosince 2012... Legenda rockové scény a jeden ze zakladatelů českého bigbítu, skupina Olympic, vyjela v listopadu 2012 na velké halové turné. Jako host skupinu Olympic tentokrát doprovázel Český národní symfonický orchestr. Turné vyvrcholilo v sobotu 1. prosince 2012 obřím koncertem v pražské O2 areně. „Je to padesát let stále nekončícího mejdanu a to je potřeba pořádně oslavit,“ řekl k chystanému turné Olympiku jeho lídr Petr Janda. „Chceme zavzpomínat na všechno dobré, co nás za tu dlouhou dobu potkalo a hlavně poděkovat všem našim fanouškům za úžasnou přízeň, kterou nám po celou tu neuvěřitelnou dobu věnují.“ Společně se skupinou Olympic vystoupil 49členný Český národní symfonický orchestr a v Praze jako host i Marta Jandová. Fanoušci si tak vychutnali největší hity Olympicu v rockovém, symfonickém a rovněž akustickém provedení. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Byl jsem v Brně na koncertě, nad čímž jsem váhal. Fakt, že po celém place byly židle, mě - řeknu to po rockersku, když hodnotím koncert rockové kapely - nasral, protože takto se sami Olympici staví do role dědkovské kapely pro důchodce (pak jsem ale zjistil, že to byl výmysl pořadatele, tímto se skupině omlouvám), což je přesný opak, čeho by se mělo dosáhnout, aby se zlomila pověst komunistické vládní kapely, která - ač asi komárům udělala hodně ústupků - ale vydala několik alb, které opravdu měly na překročení našich krátkých, v té době ale nepropustných hranic. Nakonec jsem se ale rozhodl, že na koncert půjdu. A nelitoval jsem. A víte, co se mi líbilo nejvíc? Nebyla to pasáž z Prázdnin na Zemi, mého nejoblíbenějšího alba, ani emocionální doják Stejskání, ani překvapivě povedené aranže filharmonie. Byla to milionkrát provařená Želva. Cha! To jste měli vidět, jaké k tomu bylo promítáno video za kapelou a filharmoniky. Roztomilá a hlavně rozparáděná želva s harmonikou, kytarou, bicími a klávesy tančila, lítala vesmírem, sem tam se rozplácla o nějakou planetu a najednou jsem před sebou měl tu pravou bezstarostnou atmosféru Chrastiny a Pacáka, dadaismus vládl zaplněnému Rondu a zapomnělo se na všechny starosti, co nás druhý den čekaly (já jsem například dělal závěrečky v autoškole). A co se nestalo? V televizním sestřihu Želva vůbec nebyla! Co to má znamenat? To je, jak kdyby Deep Purple nezahráli Smoke nebo Black Sabbath Paranoida! Ale hlavně, že musí zaznít nudná a komerční slátanina Okno mé lásky a její družka Jasná zpráva, která nás nakopává z důchodcovských rádií dnes a denně. Proč místo úděsným textem zprasené Taky jsem se narodil bos nezaznělo třeba něco z těch Prázdnin? To mi nikdo nevysvětlí. Jestli jde Olympicu o budoucnost a nechtějí, aby dopadli jako mnoho jejich - po právu nebo naopak - zapomenutých vrstevníků, měli by se zaměřit na zviditelnění svých zajímavějších a odvážnějších kousků, než jsou jejich známé, ale opovrhované popíky. ()
K padesátiletému výročí existence kapely je třeba pogratulovat, nostalgicky zavzpomínat a doufat, že ve skutečnosti byl koncert daleko lepší, než je tento televizní sestřih. Je to zkrátka nereprezentativně krátké a navíc spojení se symfonickým orchestrem mi připadalo poněkud násilné a nepříliš kompaktní. Nicméně se těším až vlasatý hologram Petra Jandy potáhne elektronickou oslavu stého výročí hraní Olympicu. Můj hologram si takovou slávu pravděpodobně taky nenechá ujít. ()
Nojo, dneska každý, kdo na to má, si udělá koncert se symfonickým orchestrem (holt už je to taková manýra), málokdy to ale dopadne (výjimkou byli kdysi Scorpions nebo Radůza s Plzeňskou filharmonií v roce 2016), zrovna u Olympiku je to ale tak nějak jako když si orchestr hraje něco jiného, než kapela... Přitom kapela je pořád výborná (viděna naživo v roce 2017), pánům to pořád hraje a zpívá (Jandův hlas je s léty neměnný)... Ne, tohle násilné naroubování symfoňáku na Olympic se prostě nepovedlo... ()
Spojení se symfoňákem přineslo nabubřelé vnitřní prázdno, ve kterém ještě víc "vynikal" důchodcovsky dýchavičný výkon Olympiku. Když hrají sami, je to o poznání lepší, možná proto, že musejí spoléhat sami na sebe - i když, málo platné, i na těch sólových koncertech je znát, že Olympic se marně snaží udržet v někdejší formě. Holt mezi "padesátníky" jsou Rolling Stones (anebo u nás v jiném žánru Spirituál kvintet) světlou výjimkou. -------- V titulcích pořadu uvedeno: rok výroby 2013. ()
Udělat záznam živáku je těžká disciplína, zde se to bohužel moc nepovedlo. Krom toho pocitu, že si to asi na svůj největší koncert Janda moc naužívá (což je hodně subjektivní pocit), mi ale vadil především špatný zvuk. Záznam živáku je o tom přenést atmosféru koncertu, zde nejsou diváci téměř slyšet (ani během chvil, kdy je nechává zpívat) a celý záznam tak působí nemastně neslaně. Radši vinyl! ()
Reklama