Dva životy

Ešte pred sledovaním tohto filmu je potrebné sa trocha pohrať v histórii nemecko – nórskych vojnových vzťahov. Úplne sa stotožňujem s názorom kolegu „Aky“. Prvýkrát som sa s touto témou fínsko – nemeckých deti stretol vo filme Vojna v severnej Európe, 2007 a aj tu som túto oblasť už okrajovo spomenul v komentári. Ale tento film je trocha iný. Nemci bojovali o Nórsko (o prístup k švédskej železnej rude) od 9.4. do 10.6.1940, keď Nóri podpísali kapituláciu a moc v štáte prevzal Vidkun Quisling, nasadený Hitlerom. Nórsko sa stalo súčasťou Tretej ríše. V Nórskych rodinách žili nemeckí vojaci a samozrejme dochádzalo ku vzťahom s nórskymi ženami. Z týchto vzťahov sa narodilo 11 až 12 tisíc deti. V tej dobe bol rozbehnutý v Nemecku program Lebensborn (Prameň života). Otvorené dvere v tomto projekte mali matky deti nemeckých vojakov, či už z mimomanželských vzťahov alebo slobodné mamičky. Do konca vojny porodili matky po celej Európe Nemcom približne 7500 a keď pripočítame Nórsko tak takmer 20 tisíc malých árijcov. Tieto deti boli roztrúsené po celom Nemecku a tak sa objavili po oslobodení aj vo východnom bloku. Tu sa s ich osudmi už hrala tajná služba NDR STASI. (03.07.2015)

Už jen za ten zajímavý námět si tento film zaslouží vyšší hodnocení, protože na téma související s válkou bylo natočeno velké množství a přijít s něčím originálním je už téměř uměním. Pro mě šlo rozhodně o událostech, o kterých jsem vůbec nevěděla, že existovaly. Zajímavé, plus velmi dobře koukatelné s Liv Ullmann, kterou bych asi nepoznala, kdybych si nepřečetla obsazení. A celé to tajemno bylo navíc zahaleno ve spoustě nádherně bílého sněhu, které velmi dobře podtrhlo atmosféru celého děje. Minulost nás někdy i přes velkou snahu jí uniknout přece jen dožene. (10.12.2014)

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)

Když jsem většinu času napnutý a vaří se mi mozek nad tím, co a jak se stalo, je to jasné znamení páté hvězdičky, kterou si Dva životy bezpochyby zaslouží. Nejenom, že to bylo zajímavé z pohledu historie, ale především se člověk pozastavuje nad osudy obyčejných lidí, které jsou zlem stiženy vždy nejvíc. 90% (24.09.2017)

Natočit to v Americe, má to šest nominací na Oskara, a tak dva by i získal. Protože to netočili, nemá to nic. Nicméně je to zase krásně civilní, takové hodně syrové, s výborným hereckým výkonem hlavní hrdinky. Možná to nemělo být bombastické, ale prostě civilně ukázat na něco, o čem se moc neví a jen to ukazuje na to, jaké svině byli ti co za války stříleli do vzduchu. Kolik podobných věci dělali a nevíme o nich? (16.12.2021)