To nie si ty

Ako začať. Videli ste francúzskych Nedotknuteľných?? Takto to je taká americká, ženská verzia. Rozhodne krajšie a príjemnejšie obsadenie. Ale. Od polovice pre mňa umelo naťahované. Začalo to byť klišoidné a nudiť. Mal som také myšlienky, že tomu dám menej, lebo Francúzi aspoň mali Maserati a predsa, aj keď je Duhamel môj obľubenec, nedostal toľko priestoru aby to zachránil. Ale. Posledných asi tak 10 - 15 minút berú vaše emócie frontálnym útokom. Aj keď sa bránite, niečo sa vám pod kožu predsa len dostane. Zo záverečnej scény určite. Preto také moje konečné resumé : príjemnejšie, možno zbytočne dlhšie, skvelo zahraté a emočne plnohodnotné. Maserati tam ale chýbalo a nie som fanúšik takýchto filmov. 3 z 5 (13.12.2015)

Začátek mě příliš nepřesvědčil (říkal jsem si, že je to celé až moc přehnané), ale jak snímek plynul, tak si mě opravdu získal... a po skončení jsem si říkal, kdy naposled jsem vlastně viděl tak silný film. Vůbec nesouhlasím s názory, že herecké výkony byly slabé, ba naopak. Jen se mi možná paradoxně o trochu více než Swank líbila Rossum, kterou jsem doposud vůbec neznal. Každopádně výborný snímek, člověk si opět trochu přehodnotí své životní hodnoty. Škoda jen té nejisté první třetiny, jinak bych šel s hodnocením zcela jistě ještě výš. (09.08.2016)

Neskutečný výkon Hilarty Swank zdobí tenhle snímek. Nedaleko za ní zůstává i Emmy Rossum, ale Hilary je prostě úchvatná ve své tragické roli žena umírající na ALS. Tady alespoň vidíte, co má vlastně podpořit Ice Bucket Challenge. Film sám o sobě má jasný děj, který je nalajnovaný a snaží se diváka dostat tragickým osudem. Nebýt výborných hereček a upozornění na tuhle strašnou nemoc, asi to jako umělecké dílo nemá moc význam. (24.10.2014)

Po "Život nikdy nekončí" a "Nedotknutelní" je tu další film s podobným tématem. I zde se o nemohoucí ženu stará dívka, která rozhodně nepatří do stejné společenské vrstvy, jako ta nemocná. Přesto mezi nima vzniká pouto, které trvá až do smrti. A v tom je právě rozdíl oproti oběma výše uvedeným filmům. Zatímco těm tělesně postiženým se více méně daří pořád dobře, ALS je prostě nevyléčitelná. Silný film, který však už podruhé zcela jistě neuvidím a krásnou Emmy "Fionu" Rossum budu raději sledovat v šesté řadě "Shamelless", na kterou se už těším. (16.11.2015)

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)