Čierny panter

Black Panther na jednu stranu dostál svým ambicím, ale na druhou stranu potvrdil mou obavu, že Marvel směřuje všechny ambice k Infinty War a na efekty k souběžně točeným snímkům už prostě nezbývá čas. Začalo se to projevovat už o Thora, ale Panther na to doplácí mnohem více. Některé scény jsou až překvapivě vizuálně nedotažené (dejme tomu závěrečná bitva nebo vznášedla), což filmu dost škodí. T´Challa totiž představuje postavu, se kterou jsme se ještě nikdy nesetkali - pokorný a vnímavý vládce Wakandy, která sama o sobě stojí za prozkoumání. Za zmínku stojí absolutně sympatické vedlejší postavy (Everetr Ross, Okoye, Nakia, Shuri, M´Baku), které jsou krásně vykresleny. Killmonger je ostatně povedený taktéž a Ullyses v podání Serkise delikátní. Hudba navíc podtrhuje prostředí a skvěle pasuje. Nicméně jsou tady pořád ty efekty. Takhle to prostě nejde a ač nerad, jednu hvězdu za ně musím strhnout... (01.03.2018)

Dal jsem se hecnout vší tou napáleně oslavnou americkou kritikou, dopřál si Atmos™ kino a vcelku vůbec žádný zklamání. Záhy žádná další plochá nahoněná marvelovka, nýbrž i postavy, které mají dost vlastní hloubky a prostoru, africký 808 folk s puncem krásy a výjimečnosti, BLACK PANTHER je navíc přesahový, důležitý a to ne nějaká (čehož jsem se nejvíc obával) prvoplánová liberálská “blackness” ovcoblbovina ke zpytování svědomí pro privilegovaný. Řeknu to takhle - zatímco jinde v Hollywoodu je černoch často pořád do počtu aby se snad neřeklo, tady je důstojný, zásadní a inspirativní. A byť další komiksárna, je tu svým způsobem vážně převratný film, který v jádru sahá daleko za pouhý velkorozpočtový superhrdinský, politicky korektní automaty na peníze, tupý generický zápletky a nudný digitální bordel-akce, ani se otravně nepotápí v nigga sem nigga tam... Kdo chce pochopí, zbytek ať se třeba zalkne žlučí. (15.02.2018)

Black Panther mě překvapil. Bál jsem se, že to bude ušmudlaný hybrid avengerovské pestrobarevnosti a povinné etnické přednášky pro širší (dvoumiliardové) publikum, ale nakonec je z toho jeden z nejvydařenějších MCU zářezů. Příběh šlape jako lehce oděné společnice, divák je promyšleně seznamován s novým světem a jeho možnostmi, balanc mezi vážným přístupem a chvilkovým odlehčením funguje perfektně a především je tu skvělý a rozumně motivovaný záporák, jehož postupné zapojení do hry, kdy se dostane ke slovu na úkor dosavadního grázla numero uno, nemá chybu a v rámci marvelu ani obdoby. Dvě hodiny utekly jako voda a jestli se mi něco nelíbilo (jakože jo), jsou to spíše maličkosti - konkrétně jen pár dějových nedotažeností (těžké zjednodušení dopadení Ulysse, který přitom unikal asi 30 let; nevěrohodný psychický přerod W'Kabi; průhlednost děje navzdory narativu opřenému o vysvětlující flashbacky). Jinak ale těžká blockbusterová kvalitka s pár vtipnými odkazy na Jamese Bonda, dobrými herci (hlavně Serkis, Jordan a opět zábavný vedlejšák Freeman), přehlednou akcí často v dlouhých záběrech a sympatickým scénářem, který nepodává Wakandu jako sexy blbku představenou pro krátké randění se zazobanou Infinity War, nýbrž jako vtahující kulisu k soběstačnému ději, jejíž pravidla divák ochotně přijme a nechá se jimi strhnout (souboj o trůn emocionálně nejsilnější za hodně dlouhou dobu). Dvojku sem. 80% (07.09.2018)

Doufám, že nebudu označen za rasistu, když vyjádřím spokojenost nad filmem, ve kterém jsou bílí pouze dva Hobiti ;). Vážnější a světové problémy komentující styl Panterovi sedí, je poznat že jeho kořeny jsou v Občanské válce, které se dočkáme i zde. Coogler dokáže zaujmout to správné stanovisko a těží z něj právě Killmonger Michaela Jordana v zajímavé variaci na antihrdinu. Boseman jen upevňuje svou pozici po skvělém nástupu ve třetím Kapitánovi a jeho T’Challa sbírá trumfy v rodinném zázemí (skvělá linka se sestrou). Civilnější rozjezd s výbornou honičkou v Jižní Koreji hravě překonává opulentní bitku ve finále, která jede možná až zbytečně na jistotu. Rozhodně neurazí - spíš jen nepřekvapí. Vizuál je fantastický. Wakanda je fantastická a už se nemůžu dočkat až se do ní znovu podíváme. Kapitolou samou o sobě je hudba od Ludwiga Göranssonona ze které prýští africké etnikum a bije se moderními černošskými rytmy. Rapovací skladby jsou naštěstí na minimu a většinou neruší. WAKANDA FOREVER! (15.02.2018)

Příběh o sirotkovi z ulice, který šel z oaklandské nuly na wakandské sto cestou trnitou... a pak ho sejme bratranec s charakterem rohlíku z Alberta, který vše v životě dostal na stříbrném podnose. Pokud divák sympatizuje s „údajným” záporákem a naopak nejvíce mu je proti srsti ústřední superhrdina, tak je něco špatně. Snaha uspokojit etnické publikum napříč kontinenty žalostně selhává, ať už v minimálním využití potenciálu africké kultury či pokusu o silnou „message”. Největším překvapením o to víc zůstává, že Disney přesto úspěšně dokázal Cooglerův mišmaš profilovat jako Svatý Grál černošské komunity. Ano, i takhle se dá dělat marketing a PR. (20.02.2018)