Čierny panter

Příběh o sirotkovi z ulice, který šel z oaklandské nuly na wakandské sto cestou trnitou... a pak ho sejme bratranec s charakterem rohlíku z Alberta, který vše v životě dostal na stříbrném podnose. Pokud divák sympatizuje s „údajným” záporákem a naopak nejvíce mu je proti srsti ústřední superhrdina, tak je něco špatně. Snaha uspokojit etnické publikum napříč kontinenty žalostně selhává, ať už v minimálním využití potenciálu africké kultury či pokusu o silnou „message”. Největším překvapením o to víc zůstává, že Disney přesto úspěšně dokázal Cooglerův mišmaš profilovat jako Svatý Grál černošské komunity. Ano, i takhle se dá dělat marketing a PR. (20.02.2018)

(1001) Kdybych už nechtěla být Gina Carano a v druhém pořadí Noomi Rapace, tak bych určitě chtěla být Danai Gurira. Kvůli obrovskému hype jsem se velmi obávala zklamání a ze strachu jsem dlouho shlédnutí odkládala, takže jsem se vlastně dočkala samých příjemných překvapení. Sice mě mírně zklamala občas dost genericky znějcí "hrdinská" hudba a pro správnou údernost by to potřebovalo být o pár (desítek) minut kratší, ale tím tak moje výtky končí. Scénář se mi zdá o něco propracovanější, než je to u průměrného miliardového blockbusteru v dnešní době zvykem, zvlášť se mi dost líbí, jak umně propojeně zároveň vypráví origin story i samostatný aktuální příběh. Záporák má výtečnou motivaci, ale jakmile se mu podaří dosáhnout dílčího úspěchu, trochu se zase promění na klasického klišé "zničím/ovládnu-celý-svět" panáka. Ale na konec se stejně musím vrátit k tomu, že jsem si extrémně užila komando smělých žen bojovnic. Oujé oujé oujé. A ještě P.S.: Po jistém časovém odstupu a důkladném zvážení to spolu s The Winter Soldier prohlašuji za moji nejoblíbenější marvelovku. (09.11.2018)

Vloni se Marvel rozhodl, že nás zkusí v kinech rozesmát, což se mu sice docela povedlo, ale jsem hodně rád, že Black Panther se nebojí hrát na vážnější notu. I tady se sice občas objeví humor, ale tentokrát dostáváme marvelovku, která je mnohem osobnější, vážnější a serióznější. A funguje to výtečně. Coogler zvládá pracovat chytře s postavami, jejich traumaty i motivy a díky tomu tu máme snad nejlepšího marvelovského záporáka, jehož jednání člověk chápe, rozumí mu a respektuje ho. A vlastně mu nakonec i trošku fandí.A pak je tu samotná Wakanda, vizuálně neskutečně působivý svět plný barevných kostýmů, masek, hudby a stylové kombinace moderní technologie s africkými tradicemi. „Wow“ momentů je tu hned několik a objeví se jak během obyčejného machrování s neokoukaným světem, tak i ve vydařených akčních scénách. Ke konci se to tvůrcům sice všechno malinko vymkne z rukou a dostaneme možná až zbytečnou divočinu. Výsledek je ale pořád vynikající marvelovská podívaná, která se pokouší testovat, jestli by diváci nebyli schopni zkousnout krom už trochu okoukaných legrácek i comicsovku, která by byla malilinko vážnější. Osobně tenhle přístup oceňují mnohem víc než blbnutí a hláškování v Thorovi. (27.07.2018)

I vzhledem k společenským náladám byl vznik Black Panthera nevyhnutelný a o to víc pak překvapuje, s jak zjednodušující a ve své podstatě na hlavu postavenou ideologií se vytasil (černí chtějí být bílí, bílí se mají stydět). Černé komunitě, která není primárním cílem Hollywoodu, to ale prý posiluje identitu a zároveň narušuje osvojené negativní stereotypy o etnických skupinách. Fajn, ale co ta skupina, co unesla v úvodu dívky a nutila je nosit hidžáb? Nenamočili jsme se zase trochu do islamofobie? Cpát politiku do komerčních komiksových adaptací je nevděčný úkol.. Potěší pošahaný gauner Serkis, drobné krádeže z bondovek (pusanské kasino nápadně připomínalo to v Macau ve Skyfallu) i skutečnost, že tentokrát žádný mocipán z vesmíru nedemoluje metropole za účelem pokleknutí lidstva, ale jinak se jedná o klasický marvelovský produkt (infantilní vtipy, chvílemi mazlavá nuda), jehož poslední akční pětina se zmítá v obligátním digi-sajrajtu. A někdy během něho, pokud vám tedy není dvanáct a méně, začnete Thanosovi vyčítat polovičatost jeho řešení. Myšlenky Isaacha De Bankolého, jehož jediný úkol byl mít celou dobu v hubě zelený popelník, se dle mého také stáčely tímhle směrem.. (16.07.2018)

Opět jedna velmi svěží komiksová podívaná. Téměř celá se odehrává v Africe, takže výprava je podle očekávání nádherná a divák se dočká spousty super nápadů na téma Jak skloubit folklor se sci-fi. Všemu navíc pomáhá naprosto perfektní hudba Ludwiga Göranssona - dost možná nejnápaditější soundtrack ze všech marvelovských filmů. T’Challu nám dostatečně představila Občanská válka, takže příběh na ni může plynule navázat a ačkoliv vlastně vypráví o dalším zrodu dalšího superhrdiny, dělá to alespoň poměrně neokoukaně, po svém a se skvělými herci. (16.02.2018)