Star Wars: Poslední Jediovia

Předchozí ´Rogue One´ mě nadchlo, protože učinilo odvážnou odbočku, vykašlalo se na Sílu a ukázalo válku jako něco, co zatraceně bolí. ´Last of Jedi´ naopak zase vrací Star Wars ke kořenům, k odkazu páté episody. Ať jde o lokace (bílá planeta) ,Síla je tu hmatatelná (na rozdíl od Abramsova filmu), rozvržení Síly dobra a Síly zla se překrývá (hlavní postavy o sobě a významu Síly pochybují) a vůbec jde o nesrovnatelné zlepšení oproti sedmé episodě. Ať jde o zacházení s postavami (Kylo Ren je konečně charismatický badass a ne puberťácký spratek z Bradavic, který vypadal v Abramsově filmu, jako by mu právě ukradli kouzelnou hůlku), o scénář , který je spletitý a zajímavý, že se těšíte na každou další scénu (výcvik Rey a její hledání sebe sama na opuštěném ostrově s Lukem považuji vůbec za to nejlepší, co tahle série nabídla) a konečně také přišel humor, který tak zdobil stařičkou trilogii. Takhle to má vypadat! Takže abych to uzavřel – pro mě jde po ´Impériu vrací úder´ o jasně nejlepší zářez do Star Wars univerza. (20.12.2017)

"Říkám těm dvěma: Tohle je veřejná pláž. Tady parkovat raketoplán nemůžete." Osmý zářez do světelného meče byl na jednu stranu celkem zábavný, což mi chutnalo, a na tu druhou zase moc moralizující a genderově vyvážený, což upřímně nesnáším. Nicméně bouchalo to prvotřídně, reproduktory duněly skvěle a já sám jsem se dvakrát ztratil v hyperprostoru. Naštěstí jsem se vždycky našel, takže mohu napsat, že roboti byli tradičně zábavní, vesmírné potvůrky byly nápadité a komandér Dameron mě bavil svým rebelstvím. Jen ta mladá generace hrdinů mě moc nebavila a u té staré se trošku bojím, aby si při krájení chleba světelným mečem nějak neublížila. (21.02.2019)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Ani nejtemnější ani nejkomediálnější Star Wars. Spíš nejvíce diskutovaný a jakože mě nezklamali, tak nemůžu mluvit ani o totálním nadšení a chápu co na to lidem vadí. Pojďme si to trochu rozebrat, předchozí Epizoda 7 sice nebyla uznávám velkým posunem a z větší části čerpala z Epizody 4, ale tam mě prostě dokonale umlátila ta nostalgie a nadšení z toho, že univerzum je zpět i když si uvědomuji, že nebyla bez chyb, ale odpustil jsem je bohužel jisté chyby se opakují a tentokrát je nepřejdu. Na jednu stranu oceňuji, že se tvůrci nebáli jít novou cestou a máme tu jistý posun a vývoj u některých postav, dokonce bych řekl, že v rámci univerza jako takového je tu nejpromakanější psychologie postav a odvaha jít na to zgruntu jinak bohužel v té inovaci zůstali tvůrci někde na půl cesty a jako by se báli úplně rozmetat všechny jistoty které dosud staromilci měli. Mimochodem já se rovněž považuji spíše za staromilce, ale např za nejlepší Star Wars považuji Epizodu 3 které nemohou mnozí přijít na jméno asi právě proto, že se z ničím nesrala a nebrala ohledy na takzvané fanboye. Nicméně jak jsem uvedl snaha i odvaha by tu byla bohužel se v jisté chvíli zasekne a výsledný produkt pak připomíná spíše kompromis který jisto jistě přinese další miliardu a spolu s Epizodou 9 z toho udělá nejvýdělečnější trilogii všech dob. Co se postav týče tak Daisy Ridley i nadále tahounkou které nejde nefandit. Hamill si svůj návrat užívá plnými doušky role Carrie Fisher pak po její smrti dává úplně jiný rozměr. Uznávám, že Boeyga je tu opravdu trochu zbytečný a Del Toro a ťamanka mi tu přišli úplně k ničemu. Co se Drivera týče tak uznávám, že prodělal jistý posun, ale pořád mu nemůžu přijít na chuť. Rozhodně je jeho záporák nejlépe napsanou postavou vůbec, ale co je to platné když to jeho představitel neutáhne. Takže suma sumárum průšvih se nekoná, ale dalo se z toho vytěžit víc a rovněž jsem zvědavý jak se Abrams vypořádá s Epizodou 9 a sice jestli pojede na jistotu nebo ještě víc rozšíří ten odvážný koncept který tu byl jen naťuknutý. Osobně doufám v to druhé, ale na to si holt budeme muset ještě počkat.80% (23.12.2017)