Star Wars: Poslední Jediovia

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích. (13.12.2017)

"Říkám těm dvěma: Tohle je veřejná pláž. Tady parkovat raketoplán nemůžete." Osmý zářez do světelného meče byl na jednu stranu celkem zábavný, což mi chutnalo, a na tu druhou zase moc moralizující a genderově vyvážený, což upřímně nesnáším. Nicméně bouchalo to prvotřídně, reproduktory duněly skvěle a já sám jsem se dvakrát ztratil v hyperprostoru. Naštěstí jsem se vždycky našel, takže mohu napsat, že roboti byli tradičně zábavní, vesmírné potvůrky byly nápadité a komandér Dameron mě bavil svým rebelstvím. Jen ta mladá generace hrdinů mě moc nebavila a u té staré se trošku bojím, aby si při krájení chleba světelným mečem nějak neublížila. (21.02.2019)

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

„Zlyhanie je najlepším učiteľom. Naši žiaci nás musia prerásť. TO je pravý údel všetkých majstrov.“ Epizódu VIII je ťažké uchopiť, ale možno nakoniec práve jej komplikovanosť, ambicióznosť a nejednoznačnosť je to, čo sa mi na nej najviac páčilo. Určite to neboli nie zlé, ale proste dosť predvídateľné príbehy Kylo Rena, Rey, Finna, Poea Damerona a generála Huxa. Ešte prví dvaja dostali aspoň pár zaujímavých a nečakaných twistov (Rey „to“ s rodičmi a Kylo Ren „to“ so Snokeom), ale aj tak sú nudní. Nevraviac o Finnovi a Poeovi, ktorí mi boli absolútne ľahostajní a miestami ma dokonca až otravovali. Nové postavy (Benicio Del Toro, Laura Dern) kvalitné, ale zbytočné. Teda až na Rose, ktorá je zbytočná... a otravná. Niektoré veci nedoriešené (keď už sa istá postava po X desaťročiach „prejavila“, tak prečo len raz a iba pri záchrane vlastného života a nie aj keď mohla zachrániť iných ľudí?). Vesmírne súboje a iné akčné scény Star Wars klasika – trikári sa vyblbli, ale mňa to nechalo chladným (oveľa viac ma zaujali paradoxne očividne ručné masky a animatronické modely mimozemšťanov). A teraz k tomu, čo sa mi páčilo a prečo dávam 80%. Scenár neskutočne dráždivo pracuje ako s postavou Leii (fakt som nečakal, že si raz užijem parádny výkon niekoho, ako je s prepáčením Carrie Fisher), tak najmä s postavou Lukea. Všetko je inak – toto by sa dalo použiť ako na jeho postavu, tak na celý film. Čakáte veci, ale tých vecí sa nedočkáte a namiesto nich sa dočkáte vecí, ktoré ste nečakali. Uf, táto veta mi prekvapivo napadla v sekunde, nerozmýšľal som nad ňou celú noc. Dnes nebudem chronický spoilerovač a tak len napíšem, že je tam predovšetkým v súvislosti s Lukeom fakt množstvo parádnych momentov a zvratov. Sám Mark Hamill (ktorý mimochodom vyzerá úžasne zanedbane, no zároveň stále má iskru v očiach) vyjadril isté pochybnosti ohľadom smerovania Lukeovej postavy. Na jednej strane mu dávam za pravdu, ale na druhej treba dať za pravdu aj režisérovi, ktorý sa kultovú, ikonickú postavu rozhodol nasmerovať nečakaným, ale o to osviežujúcejším smerom, pretože ono niekedy to tak býva, že legendy sú v skutočnosti tiež len obyčajní ľudia ako vy či ja. Zároveň však Markovým výčitkám na adresu zmeny kurzu jeho najslávnejšej postavy nerozumiem, pretože na konci sa zachová presne tak, ako sa zachovať mal, čiže všetko v cajku, či? Veľmi sa mi páčili aj planéty a to ako kasínová, tak „soľno-červená“ a najviac sa mi páčil prekrásne pochmúrny ostrov, na ktorý sa Luke utiahol (parádny running gag s „vtáčími“ obyvateľmi). (28.02.2018)