Star Wars: Poslední Jediovia

Žadonil tu někdo po vpravdě zpátečnickém stylu plně nedigitálních nepřebarvičkovaných Star Wars? George Lucas to rozhodně nebyl, ale přesto je tady máme. Džej Džej před dvěma lety vlastně jen vykopl Hvězdné války do povědomí těch, co na ně po prequelech rezignovali a Rian Johnson bohabojné dílo dokonal. Já jsem odrostlý na epizodách 1-3, takže vždycky budu mít blíže ke konfliktu Jediů se Sithy, ale vlastně jsem plně smířený s nynějším směřováním nejmocnější frančízy všech dob. Už začátek vyloženě překypuje nerdgasmem a tím co dělá Star Wars jimi samými, tedy samozřejmě monumentální vesmírnou bitvou, která prostě musí snad v každém fanouškovi vyvolat pocit, že něco tak obřího tu ještě nebylo a vyplatí se tomu věnovat pozornost. Následuje představení starých známých nebo známých z prvního (sedmého) dílu, vše jede v přesně zajetých kolejích a nic nenasvědčuje výhybce v přesně řízeném myším korporátu studia Disney. Jenže pak to přijde, v průběhu poslední cca hodinovky dojde na několik tak neskutečně vypjatých, kulervoucích a zároveň nepředvídatelných (minimálně v důsledku režijního uchopení) situací, které mě svou bezprostředností vyloženě ohromily a zatajil se mi při nich dech. Jistě, humoru je o něco více než jsme možná zvyklí, ve Force Awakens asi také něco bylo, ale stojím si za tím, že si výsledný film s ničím nezadá s krásně sestříhanými a temnými trailery. První hodina taktéž klasicky jede v pozvolnějším tempu, mnoho postav se svými dílčími osudy je rozdroleno po celé galaxii a chvíli trvá na rozdíl od jiných filmů a seriálů, než se dostanou na potřebné místo k posunutí zápletky a tempo semtam povážlivě klesá až na úroveň snesitelnosti. Jenže Rian Johnson nikdy nezapomene, kde je jeho místo a co se po něm chce (dokonce na rozdíl od Trevorrowa, původního režiséra devítky, přečkal zásahy šéfky Kathleen Kennedy a chystá nám novou trilogii?) a všechno ustojí, aby nám v závěru naservíroval bezprecedentní oslí můstek na uzavření trilogie. Dle mého předchozí epizoda značně trpí dějově a v rámci trilogie bude působit konzistentněji. Abrams se nemohl pouštět do nějakých odvážných zákrutů tohoto světa a jsem pevně ubezpečen, že se u Epizody IX vyblbne stejně jako Johnson u Last Jedi. Čekají nás velké věci. PS : Jsem člověk, kterého baví fan service a rád ho přijímám ve velkých dávkách, i když mi to někdy také přijde až moc očividné. Nicméně pokud někdo zas bude říkat, že je toho tady moc, tak si dokážu představit ještě mnohem více i co se týče snesitelných mezí. PPS : Už konečně přicházím na kloub Daisy Ridley, ale o fous u mě stále vede Adam Driver. Naproti tomu John Boyega je tu snad jen kvůli jednomu snadno vystřihnutelnému souboji a Oscar Isaac mě taky nebaví úplně tak, jak je asi zamýšleno. (14.12.2017)

Star Wars by Charles Dickens. Škoda, že na každý dechberoucí olejomalebný výjev (a že jich tu pěkných pár je) a na každou sekvenci aspirující na to vůbec nejlepší z celého universa (emocemi, osudovostí, choreografií i nápady) připadá nějaká linie, která nikam nevede a jen kupí vatu na hromadu jiné vaty, postava která nemá žádné opodstatnění pro existenci či momenty sloužící čistě jako merchandisingová vsuvka „běžte a kupujte“. Navíc to nefunguje jako součást ságy; na žádnou (opravdu žádnou) z otázek z minulého dílu to nezodpoví, ono to většinu pro jistotu rovnou ignoruje. Ovšem čistě sama za sebe je osmička více než solidní popcornový blockbuster; zda to však v případě Star Wars stačí, je věc zcela jiná. (15.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Buď se celej svět nezadržitelně stává rájem pro pesimisty, a tudíž se už i v Hollywoodu musí všude začít roubovat kopec srandovních scén a gagů, i když se to v kontextu narace zrovna nehodí (poprvé mi komediální vsuvky hodně vadily už v Dr. Strangeovi), anebo je to prostě celý sprostej kalkul za účelem dostat na filmy pro chlapy (čti nerdy) i jejich přítelkyně, manželky a děti. Takže holt z jindy vážnějších Star Wars uděláme komédii. Protože můžem. Ale co naplat, stejně jsem furt veskrze nadšenej spíš než zklamanej... světelný meče, drahý vesmírný fajty a TIE fightery holt nikde jinde nenajdeš. (16.12.2017)

Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích. (13.12.2017)