Star Wars: Poslední Jediovia

Zbytečné dějové linie, které jsou ve filmu snad jen proto, aby v něm byla zastoupena každá rasa, aby byl genderově vyvážený nebo kritizoval kapitalismus, ho natolik rozmělňují, že je velmi obtížné nechat se strhnout tím, o co jde především, tj. o Rey, Kyla a Luka. Ovšem i kdyby se člověk strhnout nechal, což se některým výborným scénám skvěle daří, tak i tato ústřední dějová linka je prošpikována značným scénáristickým neumětelstvím. Takže nejenom, že srdce puká nad tím, jak scénáristi zbabrali např. Luka, ale ještě se vám v té ráně vrtá naprostá neschopnost využít potenciál linek načrtnutých v předchozí epizodě (Reyini rodiče nebo Snoke). Zklamání. (04.01.2018)

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)

Já jsem velmi spokojen. Kylo Ren a Rey jsou skvělé postavy a jejich příběh a vztah je zajímavý, dramatický a výborně podaný, Mark Hamill si návrat ke světelnému meči jaksepatří vychutnává a v nabručené poloze je super. Zatím asi nebudu psát víc, abych nechtěně nenaznačil něco, čím je dobré se nechat překvapit (a takových momentů je v osmých Star Wars potěšitelně mnoho). Snad jen, že co do počtu nejrůznějších tvorů a některých odlehčených momentů se Poslední z Jediů přibližuje podstatně více nové trilogii než předchozí díl, ale nikdy nepřekročí tu hranici, která dělí legraci od posměchu, a to je dobře. John Williams opět složil hudbu za plný počet bodů a nemůžu se dočkat soundtracku. (13.12.2017)

Dvě a půl hodiny čistého fanservisu, a přesto mě všechen ten podbízivý humbuk (včetně mé osobní libůstky) nechal úplně chladnou. Na Posledních z Jediů je strašně vidět, jak je nové pojetí Hvězdných válek přecpané: materiálu bez problému na desetidílnou sérii, která by umožnila charakterovému vývoji trochu dýchat, rozpracovat některé myšlenky víc do hloubky, zaplácat díry v zápletce, vyjevit zásadní informace důležité pro to, jak mám zjevně vnímat jisté postavy (bez prozrazení, co vlastně je na temné straně síly tak lákavé, není Kylo Ren nic než extrémně emařský nácek, byť očividně má vzbuzovat soucit) a napravit zásadní vady konceptu (jelikož celý film se odehrává v průběhu několika desítek hodin, bezprostředně po skončení TFA, a Luke se do nějakého učení logicky moc nehrne, udělá Rey kompletní obrat od konce minulého dílu zhruba za jeden den). Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy chválit prequely, ale novým SW by dost pomohlo, kdyby konečně trochu rozebraly politickou situaci způsobem, který by opravňoval a vysvětloval jednání i motivaci postav a neřval, že je prostě jen potřeba rozestavět šachovnici stejně jako v sedmadedmdesátém. Do toho tu máme heist z nutnosti, protože přece nenecháme půl osazenstva sedět na prdeli. Plus je tu samozřejmě ten malý bonbonek, že kritici TFA se vlastně nemýlili a Rey opravdu je wunderkind, který se od Jediů nemá čemu naučit. Ve výsledku mám nějak problém formulovat, jestli se oproti konci TFA vůbec něco změnilo. Třeba se nějakého toho příběhu konečně dočkáme v deváté epizodě, ale mně už to bohužel začíná být tak nějak docela jedno. (15.12.2017)