Star Wars: Poslední Jediovia

Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale vraťte práva Lucasovi. Na Last Jedi není nejhorší, že je Rian Johnson tak velký umělec, že z vysoka kálí na něco jako příběh a vývoj postav, který se zasekl u momentu, kdy si Luke vzal do ruky svůj starý meč. Nejhorší je očividná zoufalost téhle "2/3ilogie" najít nějaký uvěřitelný konflikt a nastavit pravidla galaxie, ve které se onen konflikt odehrává. Tady se na ploše dvou dnů vyhladí celá Rezistence (které teď zase všichni říkají Rebelové... da fuck?), Republika jako by snad vůbec neexistovala a Leiynu skupinu odbojářů tvoří asi 20 lidí na jedné lodi a z pr*ele hrající Laura Dern. Johnsona vyloženě obtěžuje rozvíjet Abramsem nastavené postavy. Snoke? Fuck it. Rey? Trénink v podobě jednoho máchání mečem z traileru bude stačit. Poe? Finn? Buď recyklace ze VII nebo raději prázdné deklamace o ničem. A jako bonus šikmoočka s rozsahem Bun Bo Nam Ba. Díky bohu za Hamilla a jeho posed na ostrově, ve kterém Johnson alespoň naznačí, že ten film měl potenciál a pár nápadů a myšlenek. Ne že by to pak pan umělec famózně neposlal do háje v závěrečné půlhodinovce, kterou neprokouknou asi jen Porgové v publiku, ale hej, aspoň se tu ještě nešlape do tatooinského lejna. P.S.: Způsob, jakým tahle budoucí trilogie naložila se staříky, mi jako fanouškovi, který tomuhle světu propadl v momentě, kdy se Luke poprvé díval na západ sluncí, zlomil srdce. 5/10 (15.12.2017)

„DNES SE OBRODÍ POVSTÁNÍ. VÁLKA TEPRVE ZAČÍNÁ A JÁ NEJSEM POSLEDNÍ JEDI…“ /// Vizuálně nadstandartní záležitost s fajn příběhem nejen pro experty. Plechovky bojujou proti lidem, což sebou přináší nejen spoustu šrotu, ale taky podobný množství „gerojů“. A nejdůležitější je, že Luke Skywalker řekne pravdu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zklamal mě učitel. 2.) Myslím, že mám Sílu. 3.) Thx za titule „martinsvetla“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** (05.08.2018)

Předchozí ´Rogue One´ mě nadchlo, protože učinilo odvážnou odbočku, vykašlalo se na Sílu a ukázalo válku jako něco, co zatraceně bolí. ´Last of Jedi´ naopak zase vrací Star Wars ke kořenům, k odkazu páté episody. Ať jde o lokace (bílá planeta) ,Síla je tu hmatatelná (na rozdíl od Abramsova filmu), rozvržení Síly dobra a Síly zla se překrývá (hlavní postavy o sobě a významu Síly pochybují) a vůbec jde o nesrovnatelné zlepšení oproti sedmé episodě. Ať jde o zacházení s postavami (Kylo Ren je konečně charismatický badass a ne puberťácký spratek z Bradavic, který vypadal v Abramsově filmu, jako by mu právě ukradli kouzelnou hůlku), o scénář , který je spletitý a zajímavý, že se těšíte na každou další scénu (výcvik Rey a její hledání sebe sama na opuštěném ostrově s Lukem považuji vůbec za to nejlepší, co tahle série nabídla) a konečně také přišel humor, který tak zdobil stařičkou trilogii. Takhle to má vypadat! Takže abych to uzavřel – pro mě jde po ´Impériu vrací úder´ o jasně nejlepší zářez do Star Wars univerza. (20.12.2017)

Epizoda VIII se pod vedením Johnsona snaží být originální a přináší do hry nové prvky. V rámci zachování zbytku herecké důstojnosti byli na palubu přibráni Del Toro a Dern.  To bohužel nic nemění na faktu, že znovu tragický Hamill je definitivně nejhorší herec, který se kdy objevil v nějakém kasovním trháku. (17.10.2022)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)