Kdysi byli bojovníky

Film z obyčejného života - syrový, těžký a brutálně beznadějný. Abych se z něj oklepal, musel jsem to vzít jako takové povzbuzení pro sebe ve smyslu: i přes to, s čím vším se teď peru, ještě nejsem úplně v prdeli – tihle lidé už tam jsou úplně a to na celý jejich život! Ale ten grázl Jake, i přes veškerou jeho odpornost, mi svým způsobem imponoval svou hrdostí . Nebo spíš zkurvenými zbytky hrdosti. Jeho maorští předkové totiž opravdu kdysi bývali bojovníky... (28.03.2013)

Si otrokom svojich pästí! A divák sa stal strunou v jeho paži. Pretože rovnako napätý čakal kedy vystrelí, počas každej jednej hádky. Rôzne etniká majú rôzne nátury. Ale vždy sa nájdu jedinci, ktorí to natoľko preháňajú, že by si zaslúžili pobyt v klietke viac než mnohé zvieratá (teraz som si hádam šplhol u aktivistov:). Ale divák sa stal aj snom o lepšom živote pre všetky deti z tunajšieho domu kriku. Divák sa stal tým, ktorý je rád, že nemusí bojovať vo chvíli keď film sleduje, ale nepochybne zvádza vlastný boj ako každý iný. Poznáte to, realita je kurva, ktorá dáva každému, ale nie vždy tak ako si zaslúži. (04.07.2014)

Krutá realita. Bez příkras, filmových obchvatů, amerického patosu a dělání hrdinů z lidí, kteří jimi prostě nejsou. Po duševní rovině neuvěřitelně silný a objemný snímek, který uvrhne do deprese nikoli falešným nátlakem a zobrazováním fyzického utrpení, nýbrž prostě tím, že všechno, co se v něm stane, každou slzu, ránu, výkřik i zvrat, mu jednoduše uvěříme. Primitivní příběh a nápadná roztahanost některých scén mi sice brání dostatečně ocenit OWW z hlediska filmového umění, avšak o něj tady zase tolik nešlo. Tohle je především o dech beroucích hereckých výkonech, o lidském svědomí a o chudinské čtvrti Nového Zélandu, kde by asi každý vyrůstat nechtěl. Klobouk dolů. 85% (30.09.2013)

,,NAŠI LIDÉ BYLI KDYSI BOJOVNÍCI. NE JAKO TY, JAKEU. MĚLI MANU. HRDOST. MĚLI DUCHA. KDYŽ MŮJ DUCH PŘEŽIL 18 LET S TEBOU, TAK PŘEŽIJU VŠECHNO“..... /// Kdo by tomu věřil, že na N. Zélandu maj podobný bojovníky jako MY. Jak moc si jsou podobní? Tak to je vlastně největší překvapení. Gangy, podpora, kérky, chlast, hulení, ženský co nemaj na výběr. A takovej ,,svalouš“ Jake, když roztočí ty svoje lopaty....tak si může bejt manželka jistá, že ji druhej den nikdo nepozná. Děcka se těšej na rodinnej vejlet – za bráchou do děcáku ....prostě důkladná sonda do života ČÁSTI původních obyvatel. Jeblý Maoři..... (a svět, ve kterým by ti ,,naši“ nepřežili asi ani den) ve filmu o tom, že těžkej život nemá jen vlk (ten jak nosí ty noviny), ale i Maorské děti. NEBREČ, TO TI NEPOMŮŽE! Tady moc optimismu nenajdete a asi ani nebudete řešit kameru a tyhle kraviny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych naučit manželku poslušnosti ,,po Maorsku“. 2.) Zjistím, jestli ,,lidé“ u nás žijou jako Maoři, nebo jestli Maoři žijou jako ,,lidé“ u nás. 3.) Miluju Haku! (Vyser se furt na ženský a tanči!) 4.) Thx za titule ,,Bobulix“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (26.04.2012)

Opravdu hodně drsné podobenství o lidech, kteří se narodili do jiné doby... Temuera Morrison je skvělý, ostatní také... Hodně znepokojivý a maximálně reálný film, který se opravdu nedá vidět víckrát, ale vidět ho je povinost. Já se na něj těšil rok, a musím říct, že mnohonásobně přesáhl moje představy.. (06.04.2006)