Kdysi byli bojovníky

Patrně světově nejznámější novozélandský film všech dob (pokud tedy nepočítám mezinárodní koprodukce typu Pána prstenů). Kdysi byli bojovníky - už sám název a minulý čas v něm použitý postihuje realitu absolutně. Strhující sociální drama z prostředí sociálně vyloučených původních obyvatel Nového Zélandu. Země dlouhého bílého mraku se změnila v zemi alkoholu a vykořenění. Velmi syrová výpověď o odvrácené straně úžasné lokace na druhé straně světa. Na tomhle snímku je nejzajímavější možná právě ten fakt, že je jeho výpověď tak vysoce univerzální, neboť problémy sociálně vyloučených Maorů, původních obyvatel ostrovů v Tichomoří, jako by z oka vypadly problémům přistěhovalců v západní Evropě, jakož i problémům našich naturalizovaných Romů. Není jednoznačné cesty ven... (03.03.2011)

Uf, tak toto bola čistá esencia krutosti. Film buď rozdýchate a dáte mu 4-5 hviezd alebo nie a pošlete ho na smetisko. Tu neexistuje žiaden kompromis. Áno, kedysi to boli bojovníci, teraz to sú však väčšinou len socky a alkoholici - Maorovia (pôvodní obyvatelia Nového Zélandu). A tiež nie zriedka to sú ľudia, ktorí si svoju vlastnú bezútešnosť a neľahkú životnú situáciu vybíjajú hlavne na svojej vlastnej rodine. A to je to najhoršie čo môže byť. Snímku kraľuje tak hnusná, bezútešná atmosféra, živená krutosťou, bezcitnosťou, pijatikami a totálnou brutalitou, až z toho ide mráz po chrbte. Komu sa podarí vcítiť do tých detí a aspoň čiastočne si predstaviť ich smutný život v takejto komunite, ten prežije ohromný citový otras, srdce vám stiahne tak tuho až sa rozplačete, tí citlivejší určite. Pretože násilie na rodine, ženách a deťoch je jedna z tých najodpornejších vecí, aká sa vám môže v živote pritrafiť. Jednoducho atmosferická bomba, skladám poklonu. (20.09.2014)

Na tento film jsem už několikrát tady narazil a pokaždý mě překvapilo, jak ho všichni hodnotěj vysoko. Ale vždycky jsem to vypustil z hlavy a na film zapomněl. Včera jsem na film narazil opět, když jsem tak šmíroval po profilu jednoho uživatele, kterej tento film zařadil mezi svý nejoblíbenější. Tentokrát jsem si řek, že se na to už fakt podívám a film jsem si hned stáhnul. Na úvod ještě takovou malou odbočku... Když před pár lety zemřel Pauly Fuemana ze skupiny OMC, objevily se o něm na internetu nejrůznější články. Mimo jiné se tam třeba psalo, jak prožíval bouřlivý mládí na předměstí Aucklandu v jakýsi chudinský čtvrti Otara, která figuruje i v názvu skupiny (OMC = Otara millionaires club). Podle těch článků to vypadalo, že snad vyrůstal někde v Bronxu, tak jsem si řikal, že to je všechno asi dost přehnaný a vycucaný z prstů. Po zhlédnutí tohoto filmu si řikám, že to asi moc daleko od pravdy nebylo. Jinak právě čtvrť Otara je na imdb uvedena mezi lokalitama, kde se natáčelo. Co se filmu týká, tak příběh o tom, jak otec alkoholik terorizuje celou rodinu, nepřináší celkem nic novýho pod sluncem. Ale narozdíl od různejch podobnejch filmů made in USA, tohle působilo opravdu strašně depresivně a beznadějně. Trochu to kazí konec filmu, kde se najednou objeví nějaká ta naděje, která spočívá v síle ducha, návratu k tradicím, atd... Jinak ty maorové mi svym chovánim a způsobem života dost připomínali naše rómský spoluobčany. Celkově bych to viděl tak na 75%. (30.12.2012)

Tak toto je kvalitná tortúra len pre vysoko pokročilých. Neodporúčam citlivejším povahám. Peckinpah je oproti tomuto filmu slabo vyluhovaný čaj. Zároveň však netreba pri pozeraní zabudnúť, že umenie je fikcia a nie realita, a že krutosť vo filmovom svete je hlavne dôsledok určitej umeleckej licencie. Filmy ako Once were warriors majú skutočné ten málo vídaný katarzný účinnok a pomáhajú nám lepšie pochopiť metafyzické otázky a zmieriť sa s najkrutejšími udalosťami v živote. Je to umenie v takom starosvetskom náboženskom slova význame. (08.05.2014)

Hodně drsný film z prostředí maorů, kteří v civilizovaném světě už jenom vzpomínají na to, jak byli národem hrdých bojovníků. Někteří svoji hrdost, zděděnou po svých předcích dodnes neztratily, jiní své frustrace utápějí v alkoholu. Herecké výkony jsou brilantní, hlavně pak Temuera Morrisona v roli neurotického ochlasty a rváče, kterého když jsem viděl poprvé, tak jsém si říkal "Proboha, kde sebrali toho magora? To snad nemůže být ani herec!" Z celého filmu má divák pocit neuvěřitelné autentičnosti. Lee Tamahori si otevřel dveře do Hollywoodu. (04.01.2003)