Fízli!

Všetci čo sme tento film dokázali dopozerať by sme mali dostať diamantovú plaketu za statočnosť. Ľutujem dve veci. Prvou je premárnených 82 minút môjho života a druhou je, že mohli dať aspoň umelý smiech do scénok čo mali byť vtipné .... Ukáž prsia ! hovorím ukáž prsia !, tu máš potkana, trenko plienky .... bla bla bla .... (17.07.2014)

Příjemně plynoucí proud moči, vytékající neznámo odkud a po polaskání se s vašimi lícemi směřující pánBuch suď kam. Hlavu nebo patu nehledejte, prostě hříčka ze sorty těch podivnějších. Mimojiné, to jsem jediný, kdo si všiml životního výkonu Seana Penna? Jak se tak krásně rozpelášil jako plachá srna? Hledejte, stojí to za to. (20.08.2014)

Musel jsem přepsat svou původní recenzi, když jsem se na film díval poprvé a zřejmě jsem neměl na tento druh amerického humoru inteligence veverky zrovna náladu. Po druhém zhlédnutí s nadhledem jsem objevil ve filmu "jisté malé kvality", protože jsem se zrovna cítil tou veverkou a snímek si nezaslouží, aby měl ode mě původní hodnocení odpadu, i když potřetí se na něj už asi nepodívám. Dokonce možná některým bude film i vyhovovat a nebude to pro ně jen ztráta času. Zaujal mě především ten špekounek, co byl posedlý ženskýma kozama a méně mě už potěšilo, že gay složka byla zpitvořená "pro zasmání", takže film do jisté míry u diváků křiví pohled na gay komunitu. 3434 (10.08.2023)

"Los Angeles. Rok 16. Kriminalita klesla. Príliš. Policajti sú znudení. A naštvaní." - hlása v úvode Wrong Cops: Chapter 1. Nasleduje pár nesúvislých poznámok (potrebné niekedy prepracovať do riadneho komentára): V disciplíne karikovania americkej spoločnosti a kinematografie je francúzsky zmetek a l'intrus na pôde strýčka Sama, Quentin Dupieux alias Mr. Oizo mojim osobným favoritom. Jeho zverská parafráza na kultový postmoderný opus Pulp Fiction si berie na paškál opačnú stranu zákona - políciu. Pokým vo svojom meta-filmovom experimente Rubber balansoval na hrane nudy a jej košatej reflexie, udávanej prítomnosťou nudiacich sa divákov pozorujúcich senzačný príbeh, tentoraz zámerne tancuje okolo hraníc trápnosti a vulgárnej demencie. Figuratívnosť neokázalej estetiky absurdity, intertextuality a inšpirácie pokleslou campovou kinematografiou 70. a 80. rokov ilustruje ako obsadenie (Eric Roberts, Grace Zabriskie z filmov Davida Lyncha, Eric Wareheim a Marilyn Manson v zastúpení hudobného sveta), tak zámerne podradný treťotriedny vizuál a unylé tempo, vyvažované elektrizujúcou hudbou Mr. Oizo, ako i konkretizované odkazy (zrelé obdarené ženy cvičiace jogu, homosexuálny podtext, rozhovory o kvalitnej hudbe). Film navyše vďaka "zastaveniam" deja a prechodu k inej postave či (nerozlíšiteľným) využívaním a zapájaním diegetickej/nediegetickej hudby pripomína mixovanie na DJ pulte. Okrem toho je zaujímavý i z hľadiska uvedenia - na VOD platforme ho je možné zhliadnuť v podobe 8 epizód, ktoré predstavujú jednotlivé dni, už od roku 2012, do kín prišiel v celistvej podobe, ktorá medzi týmito epizódami kľučkuje, vracia sa k nim v retrospektíve či vynecháva určité scény a radikálne tak mení systém distribúcie informácií divákovi, až v roku 2014. 100% (03.02.2015)

Napadá mě jen - hnusáci lepáci...Dupieux/Mr. Oizo definitivně potvrdil, že nebude na plátně ani tak enfant terrible jako magor...Rubber byl hypnotickým výstřelkem se specifickou obrazovou poetikou, Wrong už pouhou nefungující podivností a Wrong Cops zachránila od zatracení až hřbitovní post scéna, protože na tuhle pecku by měli tančit jen muži bez žen :) (07.07.2014)