Realita

Co jsem vlastně čekal jiného? Realita je cokoliv, hlavně asi totálně mimo realitu. Tak hodinu jsem si myslel, že vím, o čem film je a pak z filmu Mr. Oizo začal dělat jedno velké dejá vu. Ztratil se totiž v realitě, snech a fikci, což jsem nebyl schopnej pobírat. A vlastně jsem to ani nechtěl pobírat. Prostě jsem jenom nechápavě čuměl a naprosto hypnoticky poslouchal jedinej hudební motiv, kterej způsobil to, že ho z dnešních nočních můr určitě nevypudím. (07.12.2015)

Hrozná haluz. Taková, co vyžaduje trpělivého a pozorného diváka. A tím Dwejn rozhodně nebyl. Jemu stačí bezduchá střílečka, prachsprostá vyvraždovačka, u které nemusí moc přemýšlet. Ale tohle? Tohle bylo moc i na něj. A i když se snažil, tak s průběhem času mu realita a fikce, fikce a realita začínaly malinko splývat. Asi to bylo i záměrem, jen prostě nemá rád, když něco až tak nepochopí, nebo z něj nějaký vykutálený režisér dělá tak trošku blbce. Tím ovšem neříká, že se mu to vůbec nelíbilo. Jen by k filmu potřeboval příště nějaký manuál. (08.06.2016)

Dupieux má vyrážku zevnitř hlavy, jeho filmy jsou stejné jako jeho hudba, buď je milujete a nebo vám nic neříkají. A stejně jako jeho zběsilé Mr. Oizo techno elektro se mu někdy povedou a někdy nepovedou, nebo spíš někdy zhruba pochopíte, co chtěl básník říct, nebo naleznete vlnu, na kterou chtěl naladit a někdy prostě ne. Pro mě byla realita případ, kdy jsem se asi nenavlnil. Sen, realita, film ve filmu, sen ve filmu, film v realitě, noční můra v realitě a nakonec všechno dohromady a nic nikde nekončí ani nezačíná. Zapadá to nakonec? Jen mě udivuje, že Realita, která je v podstatě o ničem, má lepší hodnocení než film o vraždící pneumatice... (26.11.2016)

"Tak jak si stojíme s Realitou? Docela blbý, je to na padesátce a rychle stoupá. Tak to abych to na chvíli vypnul, řekl jsem si a sáhl po ovladači na stole, ale ten najednou zfialověl, změnil se v hroudu huspeniny a s mlasknutím stekl na podlahu. Bacha, už je to tady, zařval jsem, strhl esáčko, odjistil a zaklekl. Odkud to asi přijde, rozhlížel jsem se kolem. Najednou se esáčko začalo hýbat a obtáčet mi ruce. Z hlavně se stala hlava a snažila se mi zakousnout do krku. ---- Po chvíli boje se mi jí podařilo urvat a hodit na zem. V letu se změnila na vejce, ze kterého se po dopadu na zem začalo něco líhnout. Ani jsem nečekal, jestli to bude krokodýl nebo kuřátko, a rovnou jsem to rozšlápl. Zdálo se mi, že tentokrát to bude spíš kuřátko, ale nedalo se nic dělat. ---- Stejně jsem neměl moc času o tom přemýšlet, protože na mě zaútočil psací stůl. Uhýbal jsem kopancům jeho kovových nohou, které mi neomylně mířily na rozkrok, vytrhával jsem mu šuplíky a přitom se snažil soustředit myšlenky, abych konstituoval ten ovladač. Hlavně aby se mi nepovedl huspeninový ... Tak, konečně se mi podařilo ho udělat. Rychle jsem zmáčknul stopku a všechno se najednou dalo dopořádku. Jenom to kuřátko, a teď už bylo jasné, že to je kuřátko, protože v té loužičce krve bylo vidět trochu žlutého chmýří." --- Roman Neruda (05.06.2016)

So scenárom sa tvorca krásne pohral. Je ťažké identifikovať kedy sa dej pohybuje v sne alebo v realite. Je ťažké odhadnúť aj samotnú osobu ktorej sa pasáž zdá. Réalité je čisto festivalová záležitosť, presne s tým klasickým Francúzskym -Belgickým rukopisom. Ktorý ma niekedy baví (Holy Motors) a niekedy, ako teraz, ma síce zaujme, ale z príbehu nepadám na zadok. Hodnotím to kladne, no viac príbehu a konštruktívnejší koniec by som prijal bez problému (01.10.2018)