Realita

Hrozná haluz. Taková, co vyžaduje trpělivého a pozorného diváka. A tím Dwejn rozhodně nebyl. Jemu stačí bezduchá střílečka, prachsprostá vyvraždovačka, u které nemusí moc přemýšlet. Ale tohle? Tohle bylo moc i na něj. A i když se snažil, tak s průběhem času mu realita a fikce, fikce a realita začínaly malinko splývat. Asi to bylo i záměrem, jen prostě nemá rád, když něco až tak nepochopí, nebo z něj nějaký vykutálený režisér dělá tak trošku blbce. Tím ovšem neříká, že se mu to vůbec nelíbilo. Jen by k filmu potřeboval příště nějaký manuál. (08.06.2016)

Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru. (08.08.2016)

Dupieux je mi sympatický už od Gumy, ačkoliv ta samotná mi přišla moc chtěná. Chtěná je i Realita, ale zároveň bylo hodně příjemné nasednou na její vlnu a nechat se nést mimo racionalitu... prostě hodně příjemná hříčka, během níž jsem si vzpomněl na Život v oblouznění, jen s trochu artistnějšími ambicemi. (15.09.2015)

Co jsem mohl čekat od režiséra filmu, kde pneumatika od auta zabijí lidi? :) Réalité je film o filmu o snech o filmu. Škoda, že film nenabral obrátky od začátku a nechal si to na posledních 30 minut, kdy se začnou postavy setkávat sami se sebou a realita se plete se sny. První hodinu jsem se totiž nudil a některé scény byly až moc (třeba první setkání hlavního hrdiny s producentem). (04.01.2019)

"Ta knížka se mi líbí." Tak si tak říkám, že nejenom Quentin Tarantino, ale i Mr. Dupieux má talent a i když s tím určitě někdo nebude souhlasit, tento film nemusí chápat, stačí ho jen vnímat. Bylo by totiž opravdu skvělé, kdyby se filmoví režiséři mohli na svá díla podívat ještě dřív, než je natočí. Určitě bych tu pak neviděl ty černé či modré čtverečky. (11.06.2016)