Bažanti

Môj komentár tu na ČSFD ma usvedčuje z toho, že šesť rokov dozadu som videl pokračovanie tohto filmu "Bažanti idú do boja" a celkom sa mi páčilo, pričom som vyzdvihoval sympatických hrdinov. No neviem, možno som sa dnes inak vyspal, alebo sú tieto dva filmy natoľko odlišné, pretože túto zberbu lenivých hipíkov som si znenávidel veľmi rýchlo. Ich humor spočíva prevažne v tom, že rozbíjajú všetko čo im príde pod ruku, robia bordel a nie sú schopní ani tých najjednoduchších úkonov. Väčšina scénok na mňa pôsobila ako by to boli nepoužité zábery vystrihnuté z Kredenca pre prílišnú demenciu. A okrem týchto scénok v celom filme nič iné nie je. 3-/10 (18.08.2018)

První komedie s touto čtveřicí má ještě nějaké drobné neduhy, přišlo mi to až přespříliš roztříštěné, občas nedotažené, ale zábava to je. V Bláznech ze stadionu a Velkém bazaru se Les Charlots překonali, takže toto je nejspíš třetí nejlepší film s těmadle bláznama.. Jednotlivé komedie s Les Charlots (co za něco stojí): Bažanti, Blázni ze stadiónu, Bažanti jedou do Španělska, Velký bazar, Čtyři sluhové a kardinál, Čtyři sluhové a čtyři mušketýři, Bažanti jdou do boje (26.08.2009)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Za komunistického režimu se mi tento film jevil jako ukázka úžasné svobodomyslnosti, která byla na Západě a o níž se nám mohlo jen zdát. Dnes mi připadá spíše jako projev anarchie a někdy i vulgárnosti. Ale jako hodně bláznivou komedii "Bažanty" lze akceptovat, něčemu se opravdu dá zasmát. V porovnání s tím jsou ovšem francouzské komedie Giraultovy, Ouryho nebo Hunebelleho s Louis de Funesem inteligentnější a jemnější. (19.01.2008)

Filmy s Les Charlots jsem vždycky milovala a konkrétně Bažanty mám nejradši. Pak ještě Bažanti jdou do boje. Asi jsem infantilní, ale mně se jejich fórky líbí, směju se jim i po letech a moje děti taky. A to jsem prosím nebyla na vojně. Nejradši mám toho, co mu říkají Phil. To je fakt figura do džezu. No a seržant Belek (nevím, jak se to píše) je neskutečný, prototyp zeleného mozku! (06.03.2010)