Bažanti idú do boja

Nehorázná slátanina a co se týče filmů Les Charlots, tak to spadá do úplných spodin. Mně nevadí ty crazy úlety, jako létající vozítka z pouti a pod. O tom tyhle komedie vždycky byly, ale kdyby to aspoň mělo nějaký děj. Tohle je opravdu a pouze jen sled skečů, navíc působících, jako by to bylo točené za pochodu. Stylem: "jé to byla bžunda ta pouť, tak co teď?" "Tak teď by mohli třeba utéct na farmu a tam by mohla být třeba bitka a krávy by mohly střílet kravince jak kulomet..." "Jo paráda tak pojďme na to a zkuste ještě něco k tomu vymyslet." Fakt se po tomhle bojím podívat na Velký bazar, který považuju za nejlepší počin Les Charlots. (01.01.2023)

Muj oblibenej film s Les Charlots. Tentokrat se celej odehrava na vojne, takze vetsina vtipku vychazi ze zneprijemnovani zivota pana velitele. A je to fakt skvela sranda. Jeden vtip za druhym a vsechny super. Tempo trochu polevi akorat v momente, kdy se hlavni hrdinove dostanou na statek, ale jakmile zacne utok, tak se to zas rozjede. A ze jsou hlavni hrdinove velky sympataci musi bejt jasny snad kazdymu. Jasnejch 5*. (06.03.2007)

Staré dobré a nesmrtelné francouzské komedie. Les Charlots byli geniální. Viděno stokrát a znovu, pořád je to geniální. Staré dobré časy a velká nostalgie. V sokolovně za sedm korun minimálně jednou týdně, dokud to hráli. Spolu s Velkým bazarem a Blázny ze stadionu skvělá zábava, která se ani za tisíc let neomrzí. (06.07.2022)

Ať už jdou Bažanti do boje na stadion nebo na Drákulu, je to stále stejné… asi jako náš Kameňák - jeden gag střídá druhý, mnohdy bez ladu a skladu. Jsou to většinou kraviny, které nemají za úkol, dle mého soudu, nic jiného, než nás za minimum peněz maximálně pobavit a to se někdy méně, někdy více daří popravdě (a pokud budete upřímní, nezbude Vám, než se mnou souhlasit) znám spoustu mnohem, mnohem dražších filmů, které jsou (řekněme to slušně) mnohem, mnohem horší. (07.05.2012)

V druhém „vojenském“ díle Bažantů, přesně řečeno v jeho první polovině, se povedlo jedinečným způsobem vybalancovat infantilní blbnutí, ležérní zacházení s realitou, logikou a fyzikou (vrcholem je skoro surrealistická honička na pouťových vozítkách), únosnou míru šikanózně-zlomyslného humoru a jakýs takýs příběh. Ke konci na statku už to sice lehce ztrácí dech, ale děcka se u toho včera zdravě řezaly od začátku do konce, k tomu silné vzpomínky na dobu, kdy se u toho v kinech řezala naše generace… Já bych se těch čtyř protentokrát nebál. (23.10.2011)