Podčiarknuté, sčítané

"Tahle kára je naprogramovaná odvézt ženskou rovnou do postele." Být tajným agentem a má znuděná manželka by začala podléhat rafinovaným svodům prodavače aut, syn by jezdil motorkou za školu a babička by si začala románek s dědou ze sousedství, tak použiju veškerou sledovací techniku na svou rodinu a světový terorismus bude muset chvilku počkat. Rodina je zkrátka nade vše a o manželku, která umí suverénně zkosit čtyři nepřátele odhozeným samopalem, stojí za to se poprat. Mě prostě agent Voisin bavil a to, že o tři roky později nabral třicet kilo svalové hmoty a začal mluvit rakouskou američtinou, můj zážitek z originálu nijak nezmenšuje. (07.12.2016)

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%] (17.11.2022)

Lehká akční komedie ze špionážního prostředí. Tajný agent Francois Voisin (Thierry Lhermitte) musí zvládnout dostat gang prodejců zbraní a navíc odvrátit možnou nevěru své manželky Hélény (Miou-Miou), která byla svým maželem znuděna. Další zajímavé postavy: Francoisův kolega Albert Grelleau (Eddy Mitchell), a nápadník Hélény Simon (Michel Boujenah). Je to svižné, plné akčnějších scén a veselých náhodných situací. Nenáročné, poměrně dobře dívatelné. (02.03.2011)

Kdo neviděl, neuvěří. Odmyslete si z Pravdivých lží většinu akčních scén, zaměňte herce a přidejte humoru a budete mít před sebou Podtrženo, sečteno. A to je přesně ten důvod, proč nemám rád remaky. Díváte se na dva filmy a přesto je to vlastně jeden. Jedna pointa, podobné vtipy, stejný děj. Různá kvalita režie a herectví. Možná jsou lepší remaky, kde ten děj aspoň trochu upravili, protože tak na člověka čeká nějaké závěrečné překvapení. Jenže tady ne. Většinu neakčních scén Cameron do detailu okopíroval - kradení peněz potomkem, manžel se dozví o její nevěře, jeho návštěva prodavače ojetin, zajmutí cvrkajícího párečku, výslech manželky, propuštění prodavače, zajmutí zločinci v hotelu, zastřelení zloduchů z rotujícího kulometu, úplný závěr s prodavačem - dalo by se pokračovat opravdu hodně dlouho a pořád by to nebylo všechno. Rozdíly jsou hlavně v pojetí a vložených penězích. V Cameronově verzi jsou spektáklovité akční scény, humorné hlášky, hvězdy první velikosti. V Zidiho je zase kvalitní francouzský scénář, lepší herci a hodně humoru. Hudba je, i když rozdílná, dobrá v obou verzích. Nedá se říct, která z verzí je lepší, protože v každé je to uděláno trochu jinak. Je možné říct, že ani jedna nedělá té druhé ostudu (tedy kromě skoro doslovnýho Cameronova opisování). A proto je i tento komentář a hodnocení k oběma filmům stejné. (12.04.2007)

Můj tisící komentář! Miou-Miou je o dost lepší než mužatka Lee-Curtis, a nic proti Lhermittovi, jehož Pierre Brochant stojí za polovinou úspěchu Blbce k večeři, ale Arnold je prostě jen jeden, a proto kupodivu Cameronův remake nelze zatratit. Což se u projektů typu "evropský originál, co nejrychlejší (a nejblbější) americký remake" tak často nestává. (09.02.2011)