Kocka

Vidím tu také vysoké hodnotenia, že začínam mať pocit, že v poslednej dobe ma snáď nezaujal žiaden film a stáva sa zo mňa dáke monštrum s filmovým nevkusom . Námet bol zaujímavý, to musím uznať, ale tam bolo toľko možností ako ten dej viacej oživiť, i keď boli v posratej kocke. Ja som sa nudila, dokopy sa tam vlastne nič zaujímavé (pre mňa) nestalo. Najviac ma asi zaujala smrť na úplnom začiatku a to lúštenie čísel. Okrem toho však bohužiaľ, nič viac. A trošku ma zarazilo posledných pár minút filmu, to nemohli zomrieť iným spôsobom? Niečo zaujímavejšie by sa nenašlo? No ale evidentne nie, kedže to v tom filme nebolo a zomreli "bežným" spôsobom. Kľudne si zapáľte fakle, vezmite vidly a dáky ten kyjak a choďte mi búchať na dvere, že som monštrum, ale pre mňa tento film bol jedna veľká nuda, ktorá ma neoslovila. Úprimne, pri záverečných titulkoch som si vydýchla, že to mám konečne za sebou. (Nebúchal niekto na dvere?!) (03.03.2013)

Ďalší dôkaz toho, aký obrovský emocionálny potenciál v sebe skrýva minimalizmus (John Carpenter vo filmovej hudbe, Lucio Fontana vo výtvarnom umení, Farnsworth House v architektúre). Filozofická sci-fi nie je celkom moja šálka kávy, ale tak kvalitný film sa v tomto subžánri objaví len raz za niekoľko desaťročí. Vraždenie ako estetický akt plus existenciálna filozofia plus logika ako slepá ulička - to je tak dobré, že každý písaný komentár je zbytočný. Čím viac tvorcovia tlačili na matematiku, tým viac som sa obával nejakého pateticky dokonalého hyperlogického konca. Napokon som sa dočkal fascinujúceho konca, ktorý ma naplnil blaženou satisfakciou a vierou v to, že svet sa predsa len (ešte) neskladá z jedničiek a núl. (23.07.2005)

Poslední dobou snad v každém mysteriózním filmu/seriálu snad prostě musí figurovat čísla. Kostka mi připomíná jistou formu prequelu Sawčka, možná dokonce originálnější. Naprosto perfektní nápad a mysteriozní a tak dokonale zpracované prostředí Kostky, až jsem koukal, to se opravdu povedlo. A ještě je navrch okrášleno místy psychedelickou hudbou a rozličnými charaktery. Obrovským mínusem tohoto snímku jsou herci, když by Natali šáhl po hercích jinam a povedlo se mu to, měli bychom jistě tu čest s jedním z nejpovedenějších hororů. Postavy samozřejmě vedou místy naprosto nepodstatné až trapné dialogy, z čehož plyne další mínus, špatný scénář. Taky mi trošku vadila nízká úmrtnost, z potenciálů místností se určitě dalo vymáčknout víc, snad se toho dočkám v dalších dvou pokračování. A pár nelogičností, tak obrovskou budovu by se pravděpodobně nepodařilo skrýt, já osobně bych nikdy nelezl první nebo závěr samotný. Ale i přes těchto pár záporů jsem byl mile překvapen a v žebříčku mých TOP mysteráků se Kostka vyhoupla celkem vysoko. Změna: Zpětně, když si zrekapituluji dojem z filmu, zvyšuji hodnocení o jednu hvězdičku, i přes mnoho záporů ve mně zkrátka zanechal silnější zážitek, než jsem čekal. 90% (15.05.2012)

Matematika mě děsí. Příklady typu "jede-li vlak určitou rychlostí a bába s trakařem jinou rychlostí, jaké je rodné číslo strojvůdce?" mě v dětství budily ze sna. Kostka zhmotnila mou představu pekla. Být zavřený v šestibokém tělese a unikat z něj jen na základě znalosti matematických zákonitostí by se možná líbilo úchylnému geometrovi. Já bych rezignovaně spáchal harakiri logaritmickým pravítkem nebo bych se strachy odmocnil. Děsivý film. 80% (14.05.2008)

Ze začátku velmi sympatické a nápadité, postupem času ale stále více nesmyslné a přehnané. Postavy až příliš často sklouznou k vzájemnému pseudoanalyzování na pozadí právě prožitého děsivého zážitku, což přestane už napodruhé působit jakkoli věrohodně a zásadní povahové zvraty se dějí téměř z minuty na minutu. Přesto jsem si liboval v nevědomosti prakticky všech charakterů, která je zároveň i nevědomostí diváka. Nenadálé překvapení, které může skrývat jakákoli místnost, je zde dovedeno do absolutního vrcholu, který je trochu zkažen stále více se komplikujícími matematickými hrátkami. (26.07.2007)