Bez druhej šance

Postava hlavního hrdiny byla nepochybně „zneužita“ a zidealizována ve prospěch potřeb filmu a jeho sdělení. Šlo to i bez toho, protože ten konec by byl stejně tragický i bez ohledu na snahu Oscara se polepšit a začít znovu a lépe. Možná by to potom mohlo mít blíže i k dokumentu. Takto to byl pouze film na motivy skutečné události. Film o jednom černém dnu v životě obyčejného táty, bývalého drogového dealera. Bavilo mě to sledovat a ta gradace v závěru byla zdařilá. Octavia Spencer tradičně vynikající. (27.01.2014)

Naprosto nesouhlasím s názorem, že se tlačí na pilu, jak hledět na rasovou problematiku. Žádné násilné vnucování pohádky o napravení padlého jsem nezaznamenala ani vteřinu. Naopak byl nám předložen skutečný obraz rasismu, jaký platí v Americe dneška. Není nic nového, že je stále na pořadu dne, viz barevná pracoviště, nemocnice, komunity atd., ale je rozdíl rasismus tiše snášet nebo hlasitě tolerovat anebo jít mu naproti zneužitím pravomoci veřejného činitele. Takhle právnicky bych definovala hlavní myšlenku snímku. Mimochodem smutné ale bez slz, i když se klučina (velmi mladý) ve svém životě plácal jak uměl, přesto měl naději na slušný život. Kdyby alespoň bylo učiněno spravedlnosti zadost, což nebylo a nebude. (06.01.2014)

Když se v Americe řekne nahlas "nigger", tabu je prolomeno a začne téct krev. Třenice mezi bělochy a Afroameričany je v USA stále ještě žhavým tématem; rasismus pobublává těsně pod povrchem a čeká na jakoukoliv prasklinu, aby mohl rozpoutat peklo. S magickými slovy "stalo se" mohl Coogler zajít mnohem dál - mohl ždímat city ve velkém stylu, mohl ze snímku udělat hollywoodskou bitvu mezi "hodným bělochem" a "zlým černochem", ale ovládl se. Tíživé ticho, krvavé sáčky od transfuze, prokreslené postavy, náhlý přechod od každodenního protloukání k nezvladatelnému peklu. Bylo to tíživé, reálné a dle mého soudu tisíckrát uvěřitelnější než kupříkladu doják o tsunami Nic nás nerozdělí. Za Cooglerovou prací totiž cítím víc než jen touhu vymačkat slzy a dojetí - cítím snahu sdělit světu, že rasismus je stále ještě hluboká vráska na americkém čele. A že i v té sladké a svobodné Americe se stále ještě zametají věci pod kobereček. (03.07.2013)

Černošská pohádka se špatným koncem. Profesionálně zrealizované dílko podle skutečných událostí, které se bojí jít víc do hloubky a místo toho si raději vystačí s šablonovitými postavami a jde naproti většinovému divákovi a jednodušším emocím. Zfilmované je to ale hodně přesvědčivě, takže zas až tolik nenamítám. Typický čtyřhvězdičkový film. (09.07.2013)

„KDE JE TATÍNEK?...“ /// (no kde by byl, když ho naposledy viděli ve stanici Fruitvale 1.1.2009?) Film, kterej musel (fakt musel!) natočit černoch. Nic proti diskriminaci, ale bílej by to tak hezky vodvyprávět neuměl. Jako že nemusíš úplně špatnej, jak se snažíš změnit… a stejně tě ty hovada… Vono spíš záleží na okolnostech. Třeba na rozhodnutí („jeď metrem!“… „no tak jo.“) Sledujeme střípky z posledních dnů Oscara, kterej žije takovej normální život. (hodinu a půl? vo čem chtěj vyprávět?) A tak skoro hodinu a půl vyprávěj – nenuděj, prostě Oscar má rodinu, krimi minulost…, ale stejně čekáme na trmu-vrmu ve stanici Fruitvale, která ve mně emoce nevzbudí. A končí to agitkou a pozvánkou do Fergusonu. (Asi trochu kecám…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Radím parchantovi, aby jezdil metrem (je černej a chcu, aby umřel). 3.) Thx za titule „Richja“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2016)