Ako vytrhnúť veľrybe stoličku

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)

Šmankote, nemůžu uvěřit tomu, že jsem na tento klenot mohla zapomenout! S hodnocením, samozřejmě:-) Jinak se na tohle dílko pochopitelně zapomenout nedá. Geniální Tomáš Holý a sympaťák pan Němec. Správně kožený pan Harapes. Nepochopitelně nervózní maminka v podání Jany Preissové. Ony všechny maminky u paní Poledňákové jsou tak jaksi pořád na trní a nervózní nebo mi tak aspoň připadají, že řeší, co řešit nemusí a zbytečně brblají (S Tebou mě baví svět). Asi je to tím, že moje maminka, ač měla docela těžký život a já byla takový malý Vašek, taková nikdy nebyla, tudíž pro ženy ve vidění paní Poledňákové moc pochopení nemám a vždycky mě v těch pánských jízdách ruší (no suveréně nejblbější je Studénková ve S tebou mě baví svět). To Hřebejkovy ženy, to je jiná káva, hlavně paní Šebková v Pelíškách, ta je prostě dokonalá! (26.04.2010)

Miluju tohle komedii, stejně jako následné pokračování. Viděl jsem to už tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Výborný Tomáš Holý zde zcela dominoval, ale ani jeho „filmoví rodičové“ se rozhodně nenechali zahanbit. Malý šibal a dohazovač byl prostě excelentní dětský herec. Pro Janu Preissovou mám rovněž velkou slabost – výborná herečka a pěkná ženská. No a František Němec coby horolezec Luboš a táta, který neví…taky dokázal diváka nejednou rozesmát. Jediný kdo mi tam vždycky vadil, je Vlastimil Harapes – potažmo jeho postava. (07.04.2018)

Pěkná romantická komedie s uličníkem navrch to vše posypané dramatem, ve kterém se ujasňují vztahy. Vždycky se na to ráda podívám, nejenže to pěkně utíká, ale člověk se u toho pobaví. Pro mě klasika českých dětských filmů pro celou rodinu (neboť každý z rodiny si v tom najde něco jiného). Tohle nevidět je škoda, navíc na to navazuje skvělý druhý díl! Pro mě je to nestárnoucí klasika, která mě vrací do dětských let. (29.12.2015)

Marie Poledňáková asi dobře věděla co u diváků uspěje a co jim v ne příliš pestrém televizním programu schází. Podle slov mé maminky se v té době stály u kin fronty jak na banány a pomeranče před Vánocemi. To se dneska taky nevidí. Dřív bylo kino v každé větší vesnici a dneska se to ruší kde se dá. Holt je jiná doba. Nicméně trio Jana Preisová, František Němec a Tomáš Holý vypadalo jak kdyby se znalo odjakživa a jen tak náhodou je při tom natáčela kamera. Příběh je celkem obyčejný, ale díky neobyčejnému herectví Tomáše Holého a ostatních představitelů, si nedovedeme český film bez této komedie představit. Už jen ta hudba se zaryje hluboko do mysli a nedá se na ní zapomenout. Stejně tak jako na tu krásnou Vaškovu velrybu, vždycky jsem si přál umět tak hezky malovat... (30.12.2007)