Tygr a drak: Meč osudu

Čínský film s čínskými herci o čínském kung-fu odehrávající se ve středověké Číně a... mluví se v něm anglicky. Tohle je už od samého začátku tak strašlivě špatně, až je mi z toho špatně, konkrétně na blití. Kvůli podobné zhovadilosti jsem nikdy neviděl (a nikdy vidět nechci) Fridu, na kterou jsem se přitom kdysi dost těšil. Tady jsem udělal výjimku kvůli mojí srdcovce Tygr a drak z roku 2000. A nelituju, i když moje uši dost trpěly. Film s jednoduchým a vcelku předvídatelným příběhem po vzoru klasických "pohádkových" kung-fu filmů, s poněkud televizním vzezřením (Netflix), ne tolik epický jako Tygr a drak, ani tolik výpravný a poetický jako třeba Hrdina, vezoucí se samozřejmě na vlně popularity svého předchůdce a opakující i některé jeho modely, ale epický a výpravný víc než dost, nabitý parádní baletně-bojovo-trikovou akcí a obsazený spoustou sympatických herců s Michelle Yeoh v čele. Klidná kamera, (pří)jemná hudba, estetický vizuál. Hezkým čínským ženským to při řežbách moc sluší a jejich kung-fu kreace jsou šmrncovní, ale i chlapi jsou vesměs sympaťáci, včetně záporáků. Báječná, řemeslně dobře zmáknutá relaxačka, které bych dal jistě plný počet, kdyby se v ní originálně šprechtilo mandarínsky nebo kantonsky. (26.06.2019)

Standardní čínštinu nahradila angličtina a tady Netflix ztrácí s pokračováním první body. Příběh je velmi přímočarý a vykrádá první film. Tentokrát chce pro sebe meč Zelený osud (Green Destiny) získat Hades Dai. Michelle Yeoh (Yu Shu Lien), Donnie Yen (Silent Wolf / Meng Si Zhao), Natasha Liu Bordizzo (Snow Vase) a Harry Shum Jr. (Wei Fang) jako páry nefungují, protože chybí citové vzplanutí. To nejlepší z úst Yu Shu Lien: "All this for a sword. Code, duty, honor. Excuses for bloodshed, all of them. That is why I left it behind." ("Tohle všechno pro meč. Kód, povinnost, čest. Všechno to jsou výmluvy pro krveprolití. Proto jsem nechala tenhle život za sebou.") a "I believe there are things worth fighting for." ("Věřím, že existují věci, pro které má smysl bojovat."). Woon Young Park (Thunder Fist), Chris Pang (Flying Blade), Darryl Quon (Turtle Ma) a JuJu Chan (Silver Dart Shi) se představí jako bojovníci, kteří mají smysl pro čest a spravedlnost. Jason Scott Lee (Hades Dai), Roger Yuan (Iron Crow), Veronica Ngo Thanh Van (Mantis) a Eugenia Yuan (Blind Enchantress) jako záporné postavy dostanou velice málo prostoru a při tom by bylo o čem vyprávět. Eugenia Yuan je dcerou Pei-pei Cheng, která hrála Nefritovou lišku (Jade Fox) v Crouching Tiger, Hidden Dragon (2000) a vyhrála cenu Hong Kong Film Award v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. Délka snímku není uvedena přesně, protože je ve skutečnosti 100 minut. HODNOCENÍ 60% (Netflix) (28.02.2016)

Mnohem zajímavější než jednoduchá stavba příběhu o dobru a zlu tu jsou příběhy/flashbacky jednotlivých postav. Vztahy mezi nimi ať už romantické, rodinné či pouze přátelské tahají průběh děje dopředu. Bojové situace jsem si vlastně taky docela užil a i když po logické stránce je to vše hrubě nevěrohodné, neřeším, protože o tom Tygr a drak nikdy nebyl. Fajne pohádkové pokračování. (20.08.2018)

Je na počudovanie, že za touto produkciou stoja vážne mená a väčšina distribúcie padla na Netflix ( ktorá tak znehodnotila nejeden snímok ). Nemá to síce váhu kinofilmu, na plátne by sa ale vynímal myslím si statočne. Už prvý TIGER u mňa nezarezonoval ktovie ako a nie je pre mňa tak dokonalým snímkom, ako mnohí tvrdia, je však tradičným a kvalitným príspevkom k žánru wuxia. Jeho pokračovanie tak u mňa malo práve tú výhodu, že jeho starší braček nieje pecka. Sequel je tak pozerateľná fantasy, ktorá plynie rýchlo a bez následkov. (21.05.2018)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)