Winnetou

,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. (25.08.2013)

85% - Film, který ve mně vyvolává nostalgii po mém dětsví, a po naivitě, jež byla tak krásná. Člověk vyroste, vidí propracovanější, akčnější a drsnější westerny a dobrodružné filmy. V žádném z nich ale není nikdo, jako Old Shatterhand a jeho rudý bratr (to teda zní krásně, že?), kteří byli pro mě, i pro mnoho dalších opravdovými vzory. Naprostá klasika, které nemou dát pět hvězdiček pouze z jednoho jediného důvodu: Ještě před filmem jsem propadl jinému, a mnohem lepšímu zpracování Mayovy knihy - staré gramofonové desky. Petr Kostka, Rudolf Hrušínský... Oproti tomu bude film vždy o krok pozadu. (04.01.2006)

Pierre Brice a Lex Barker - hrdinové nejen našich otců. První čtyři zfilmované Mayovky (Old Shatterhanda nepočítám) o Vinnetouovi, patří dnes již dávno do pokladnice světové (no dobře - evropské) kinematografie a baví se při nich již několikátá generace chtivá romantiky Starého západu, akce i vymírajícího přátelství. Vinnetou (natočený jako druhý v pořadí), Poklad na stříbrném jezeře, Rudý gentleman a Poslední výstřel - to jsou čtyři milníky, čtyři vykřičníky v kariérách všech zúčastněných tvůrců, kteří se na vzniku této legendární série podíleli. Ať už jsou to představitelé slavné ústřední dvojice, režisér Reinl, skladatel slavné melodie Böttcher, Ralf Wolter či kdokoli jiný z celého štábu. Bylo natočeno ještě několik dalších filmů s těmito oblíbenými hrdiny a na každý se pokaždé rád podívám, ovšem první čtyři zůstanou navždy zářit pěti hvězdičkami. Pro mě určitě. (15.12.2013)

Reinlovy filmy s Vinnetouem považuji za nejlepší dobrodružné filmy pro mládež všech dob. K nim lze ještě připočíst Fregoneseho western "Old Shatterhand". Třebaže příběhy i postavy jsou idealizované, mají tyto filmy vysokou hodnotu. Tu spatřuji především v jednoznačném odlišení dobra a zla, hrdinové jsou vzory čestnosti a statečnosti, ženy se zde chovají jako ženy a muži jako muži, nádherná krajina, romantika, naprosto geniální hudební doprovod v dokonalém souladu s dějem. Filmy potěší a povznášejí, přesně tak, jak si to přál u svých románů Karel May. Rakušan Harald Reinl mayovky pochopil a svým dílem je oslavil. Pro děti ve věku 7 až 14 let jsou to jedny z nejlepších filmů vůbec. (26.06.2007)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)