Winnetou - Červený gentleman

Rozprávka pre stredne staré deti, ktorá má v sebe to čaro, že si ju opäť a znovu pozrú všetky generácie. Dobrodružstvá náčelníka Apačov a jeho „brata“ Old Shatterhanda sa síce miestami výrazne odkláňajú od pôvodného románu Karla Maya, ale patria asi k najúspešnejším filmom nemeckej produkcie. Herci ako Pierre Brice, Lex Barker, či Karin Dórová (Ribanna) síce natočili aj ďalšie filmy, ľudia si ich už asi nastálo budú spájať s winnetouovkami. Hoci tento diel nedosahuje kvality Pokladu na Striebornom jazere, nechýbajú mu zločinci (Klaus Kinski), či komediálny zberateľ dobrodružstiev lord Castlepool. Vo filme sa objavuje aj Gojko Mitić, neskorší indiánsky hrdina mnohých filmov. Snímka je plná pátosu, ale dobro víťazí nad zlom. A to je hlavné. Howgh. (03.01.2004)

Kult a zároveň jeden z filmů mého dětství, který neztrácácí kouzlo ani po dvaceti (od svého vzniku dokonce padesáti) letech a desítkách zhlédnutí. Westernový klenot.:-) Velká pětka podle oblíbenosti: "Vinnetou", "Poklad na Stříbrném jezeře", "Vinnetou: Poslední výstřel", "Vinnetou: Rudý gentleman" a "Old Shatterhand". (10.07.2011)

Nesmrtelná filmová klasika, Vinnetou před osudovou volbou a já si říkám, jak mohl ve třetím filmu zemřít střelou do srdce, když už tam žádné srdce nebylo, protože si ho právě teď a tady vyrval, aby zabránil válce. Strhující dobrodružství, láska, silné emoce, Old Shatterhand a Vinnetou v nejlepší formě, k tomu mladý Terence Hill, dokonalý Castlepool a důstojný padouch, kterého skvěle doplňuje jeho slizký poskok Kinski. Rozhodně jedna z nejlepších mayovek, která potěší i po letech a mnoha reprízách. (26.05.2019)

Nestárnoucí klasika. Tenhle díl jsem jako malý měl nejradši. Asi proto, že zde nikdo důležitý nezemře a nikdo se nerozhádá. "Ribanna mluví tiše, ale Vinnetou ji přesto uslyší. Protože už není cizinec." "I Vinnetou má ústa tichá, ale jeho srdce volá." "A co volá jeho srdce?" "Ribannu." (130.) (23.02.2007)

K tomuto legendárnímu dobrodružnému filmu mne váže nezapomenutelná vzpomínka, která dokazuje, jak jsem ho milovala. Já, vzorňucha, jsem jako studentka asi tak v roce 1965, kdy se u nás v kině promítal, spolu s kamarádkou tajně v noci klíčem od skříně odemkla vitrínku u kina, kde byly vystaveny snímky z filmu. Každá jsme jeden sebrala – ona s koňmi a já s herci. Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha a drzost, ale tolik jsem toužila ten obrázek mít. Týden jsem z toho v noci nespala v očekávání, že mne přijdou policajti zatknout. Doufám, že už je to promlčené. Po dlouhém čase jsem tuto historku podrobně vylíčila řediteli kina s omluvou. Dostalo se mi odpuštění, protože on sám byl velký filmový fanda a ještě mi daroval spoustu filmových plakátů. Dodnes na tento film nedám dopustit. Howng, domluvil jsem! (17.03.2012)