Winnetou - Posledný výstrel

Poměrně překvapivé a efektní zakončení muselo ve své době způsobit nejednu zástavu srdce... Jenže dál už to taková sláva určitě nebyla, impotentní záporáci a jejich uvažování by urazilo nejednoho kapsáře z centra Prahy :-)). A navíc, vedlejší role se už jen trapně objevují bez náznaku své osobnosti. Proto je jediné štěstí, že tuhle scénáristickou břečku vzal pod svá bedra neskutečně dobrý Harald Reinl - ten to ustál. A pak taky konec, samozřejmě.... (14.10.2005)

Nadšení tvůrců z kasovního úspěchu a následné Vinnetouomanie neznalo mezí a tak zcela neprozřetelně natočili díl, kdy to Vinnetou koupí do prsou od prohnaného bandity a sklátí se k zemi a to vše kvůli svému bílému bratru Old Shaterhandovi, který tam přišel původně postavit železnici napříč územím Meskalerů. Zdá se to zamotané, ale je to celkem jednoduchý a přímočarý příběh. Nyní to vypadalo, že Vinnetouovo smrtí končí celá mayovize. Teprve později všem zainteresovaným došlo, kde tkví tajemství těch obrovských finančních žní v Markách a pustili se do výroby mayovek jako na běžícím pásu. (06.12.2011)

Náčelník Vinnetou chápe, že se blíží pohroma. Poslední výstřel je patrně čtvrtou nejlepší vinnetouovkou se společné éry s Old Shatterhandem. Za tónů chytlavé a krásné melodie se pomalu rozjíždí příběh, na jehož konci usedá divácké srdce dnes stejně, jako když prožívalo tuto smutnou kapitolu v pěti, šesti letech. S odstupem času už si jen divák všímá více chyb a nelogičností v počínání nejen banditů, ale i samotného náčelníka Vinnetoua či jeho bílého bratra Old Shatterhanda. Ze všech těch logických kiksů bych zmínil alespoň jeden, ten hlavní a fatální. Bandité obléhají skálu, na níž se pokrevní bratři s dalšími indiány a přáteli brání. Bandité střílí před sebe, na skaliska. Do zad či možná mírně ze strany se hrne vojenská kavalerie. Předpokládám, že banditům vpadnou do zad nebo do boku. Old Shatterhand zcela nepochopitelně vyhodnotí situaci tak, že vojáci netuší, že jdou těm lumpům na mušku, vystrčí většinu svého velikého těla z úkrytu a křičí "Pozor, budou na vás střílet!" Tímto vystavil riziku sebe, ale všichni víme, jak to dopadlo. Každopádně - myslím si, že by vojáci neměli přes dusot kopyt a střelbu šanci jej slyšet a hlavně sami přece slyšeli a viděli, že se tam střílí, tudíž jako profesionálové by neměli nikomu vletět do pasti. Atd. atd. Je to film, nemá cenu to tak moc řešit, muselo to takto skončit. Ale zpět k příběhu. Je smutný, silný, má spád a hlavní hrdinové si opět získávají diváky svoji neohrožeností, statečností a smyslem pro spravedlnost. Čím starší jste, tím více asi vnímáte celou tu situaci kolem Vinnetoua a začíná vám být jasné, že tohle prostě nemůže skončit dobře. Smyčka se stahovala až příliš rychle, dobře a jistě. (25.05.2017)

Je to sice tak Dááávno, ale JÁ to vidím, jako by to bylo včera...JÁ malý capart, otec mě bere do letního kina Vlašim a já s němým úžasem sleduji na velkém plátně hrdiny svého mládí (posledního náčelníka apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda), bránící nejen indiány, ale každého " dobrého člověka " proti bezpráví. Zidealizované až na krev ( Karel May si vytvořil svou vlastní představu divokého západu ), ale co mohlo býti pro malé děcko " většího ", než věčná válka " dobra proti zlu " v podání těchto dvou velikánů stříbrného plátna. Myslím, že můžu s klidným srdcem napsat, že v té době nebylo v Československu jediného člověka, který by něvěděl ( nejen kdo je Gustáv Husák, či Lubomír Štrougal :o)) , ale především co ( kdo ) byla Hatátitla, Ilči, Mědvědobijka či Stříbrná puška. Pravda dnes již na tuto " zlatou 4-ku " člověk nahlíží s NOSTALGICKÝM nádechem, ale nemůžu říct, že bych si to občas nestřihnul a neprožíval to ( ikdyž jinak ) a jakmile zaslechnu někde v dáli průvodní melodii, mám stále to jemné mrazení v zádech.... a ANO přiznávám bez mučení, při ZÁVĚREČNÝCH PROSTŘIZÍCH jsem si pobrečel jako želva..... Ne tady pod 5* zkrátka jít nemůžu, to bych tomu " malému chlapci " udělat nemohl.... (06.10.2010)

Ze všech čtyř zlatých Mayovek ten nejsvižnější a nejlepší díl. Scéna s hořící řekou mě vždycky dostane, scéna s koňmi propadajícími se do pastí ve mě budí nedůvěru, protože mám pocit, že se dost koní muselo poranit. Na svou dobu je skvěle a dost realisticky natočena. No a scéna s Vinnetouovou smrtí? Ach jo, slzičky kanou. (22.07.2012)