Pyramída boha Slnka

Karl May se opakuje a Robert Siodmak není tak vybaven jej převést do filmové podoby jako Harald Reinl. Bez jugoslávské křídy, zato s papundeklovými pyramidami. Když chybí polovina charismatu, Pierre Brice, těžko se s materiálem, který May zanechal pracuje. Konec je jak z Pokladu na stříbrném jezeže, ale Herbert Lom byl zajímavější záporák. Přestřelky, přepady i koňské honičky jsou všechny stejné a chybí scény vášnivých vyznání přátelství mezi rudou a bledou tváří (není to nakonec queer?), indiánské rituály - pokrevní bratrství, souboje u kůlu, skalpování či jízda na proděravěné kánoi. Množství stran Francouzi, dobráci, peóni, Čičimékové, Aztékové vede k překombinovanému ději, pod nímž ubohých 95 minut praská ve švech. Prostředí a rekvizity jsou ještě méně přesvědčivé než ztvárnění Indiánů z plánů a těch pár záběrů ze skutečných mexických lokací, na nichž se ovšem s herci zjevně nenatáčelo, iluzi Mexika přesvědčivě nevykouzlí. Nehledě na to, že Monte Albán je město Zapotéků, Chichen Itzá Mayů a Teotihuacán po něm pojmenované civilizace. Nic aztéckého. To už ovšem netřeba brát jako výtku - je dost jiných. Ta hlavní opět zní: "Knédlwesterny jsou všechny téměř stejné, vždy stejná směs exotické romantiky, ušlechtilého divošství a šablonovitých postav." (23.09.2014)

Je to i na svou dobu kýč, chvílemi dost lacině působící (jak po technické, herecké, režijní, tak i příběhové stránce). Jenomže to je pořád o třídu lepší jako Vinnetou a Mayovky v Arábii. Hudba mluví za své (asi stokrát originálnější, ikoničtější a s tolika zábavnými motivy). Pokud si chci pustit filmového Maye, tak Poklad Aztéků nebo Pyramidu boha slunce. 73% (24.10.2014)

Budu hodnotit pohledem malého Zecka, který htlal mayovky v polovině 90. let. Pyramida boha slunce se mi neuvěřitelně líbila. Jednak se děj přesunul jinam (i málého Zecka milujícího všechny mayovky začala nudit ta stejnost s děsně rovným Vínem a Oldou), ale hlavně zůstal můj nejoblíbenější záporák Rik Battaglia s hordou mexických vojáků, kteří mu šli na ruku ve všech špatnostech. Byl tu i bájný poklad, který bandité museli najít a pak se řádně povraždit o jeho největší podíl. Jo, tyhle mayovky nám v dospělosti mohou přijít až směšně naivní, ale zůstává fakt, že výchovnou hodnotu na děti to má geniální. Tak neuvěřitelně černobílé postavy znazorňující dobro a zlo se snad nikde jinde nevidí. No a špatnost chamtivosti muselo pochopit i to malé děcko. Přesto se Karel mohl občas utrhnout ze řetězu a nechat vyhrát i ty pokřivené charaktery, kterým jsem vždy fandil! :-) 80% (02.08.2011)

[Mexiko 1864] Doktor Sternau se nachází v bezvědomí a Čičimekové proto nemají s jeho zajmutím sebemenší problém. Štastnou náhodou si ho přátelé v indiánském zajetí všimnou. Sternau je osvobozen a dopraven na haciendu, kde se ze svého zranění uzdraví. Alfonso hraje stále roli milence, aby mu Karja prozradila, kde se nachází aztécké zlato... Toto přímé pokračování předchozího filmu Poklad Aztéků (1965) je pouze takový zběsilý závod s hlavní cenou v podobě aztéského zlatého pokladu. Občanská revoluce ustoupila v příběhu na pozadí. (14.09.2019)

Poklad Aztéků a Pyramida boha Slunce mají jeden zásadní problém - čítají dohromady zhruba 3 hodiny a příběh je místy rozvleklý. Verdoja zajme doktora Sternaua, ten uteče. Pak zase Sternau zajme Verdoju, ale tomu se podaří uniknout. A opět to samé - začarovaný kruh. Kdyby celý příběh měl dohromady zhruba dvě hodinky, bylo by to mnohem lepší a děj by nebyl zatěžován zbytečnými postavami jako byl např. seňor Cortech. Příběh je velmi dobře napsán a Rik Battaglia je geniální záporák. Hudba jako vždycky na jedničku. (01.01.2011)