Panenky

Pokud vás nepřesvědčili o své "nevinnosti" zrzavý klouček Chucky a démonem posedlá Dolly, třeba to dokážou tyhle hravé Panenky. Příjemná oddychovka od Stuarta Gordona se nese v té nejlepší tradici druhé poloviny osmdesátek, kdy se do hororového žánru vkradli malí caparti a všudypřítomný humor. Oproti Re-animátoru se tu krví trošku šetří, ale kompenzuje nám to docela strašidelnou atmosférou domu, který má víc očí, než kdejaký pražský důchoďák. Loutky jsou po většinu času jako živé a při zabíjení jim nechybí fantazie. Pro mě rozhodně lepší kousek, než první díl ze slavnější loutkářské série Puppet Master. (11.06.2011)

Bavil jsem se, to zcela jistě, ale nemůžu se ubránit mírnému zklamání. Asi nikdy mě nepřestane udivovat ta osmdesátková záliba v totálně přestřelených, od reality odtržených postavách. V Panenkách není normální de facto vůbec nikdo (podpantoflák, zlá macecha, chytrá fantazírující holčička, přerostlý puberťák, první punkerka, druhá punkerka, kouzelná babička a dědeček, vražedné panenky ... to je ale skvadra) a mě to docela dost ruší a otravuje, abych pravdu řekl. Pár takových postav zkousnu, ale nesmí to být celé osazenstvo filmu proboha. Tímto film zcela rezignuje na vyvolání hororové atmosféry a strachu, není pak jiná možnost, než zkoušet pobavit. Neříkám, že to nefunguje, ale já se radši bavím u čistokrevných komedií. 65% PS: A s takovýmto závěrem se běž, Gordone, vycpat. (18.05.2010)

Začne to jako lehce infantilní komedie plná amatérských hereckých výkonů, co si svou strašidelností nezadá s epizodou Kouzelné školky a v tomto duchu se de facto pokračuje až do konce s rodičovským ponaučením. Ale abych jen nehanil, když přijde na řadu vražedné rejdění hraček, mají některé scény svou obskurností něco do sebe (za všechny popravčí četa). Vsadím se, že sídlo Hartwickeových slouží Chuckiemu jako Night Club. Kapavka mu nehrozí, maximálně se dole natrhne o porcelánový střep.. (23.03.2016)

"Cupy dupy nocí temnou, zapal svíčku a pojď se mnou." Je to takové starosvětsky... hravé. Já vím, tohle slovo děsně nadužívám, ale tady sedí, jak panenčina prdýlka na nočníčku. Potěšila i inovativní a dosud neznámá úchylka, mnou pojmenovaná sadollismus, neboli mučení hraček. Nebojte, žádné pálení Annabelle dole pod sukýnkou (tahle zvrhlost prý bude až ve dvojce :-)). Ve vile U dvou staroušků, v zatuchlém sídle protkaném sítí chodeb, se ozývá noc co noc tichý cupot mnoha tlapiček... a nejsou to myšky nebo číhající kočka, to jsou na lovu marionety, cínoví vojáčci, šašci i jiní dravci. Kdo a proč vlastně všechny ty paňáry se zlobou svraštělými ksichtíky stvořil? A mají duši? Samozřejmě, že mají a jakou černou! Vysvětlení mě potěšilo a vedlo k udělení čtvrté oční bulvy. Varování! Kdo bude zlobit, krást mi hračky, hrát si v komoře s mou nejmilejší princezničkou na doktora a šlapat mi po bábovičkách tím, že Dolls udělí méně jak tři hvězdy, z toho za trest udělám tu nejošklivější panenku na světě! A postavím ho do kouta! (17.06.2022)

Jako uspávačka to slouží dobře, ale já v práci usnout nechtěl, takže jsem to musel obstát a snažit se neusnout.. Ještě než bylo Toy story, píča Annabelle a Malí valečníci, tak tady vraždily tyhle malý odporný panenky. Nevím co to, ale na mě to působilo spíš jako rodinná šarvátka se zlobivýma hračkama. Chvílema přípomínalo i starý Amityville. Jednu za masky nechám, ale to jsem teda hodně hodnej. (29.02.2020)