Star Wars: Vzostup Skywalkera

Som sa bavil. Alebo kieho. Je to nabité dejom, akciou, cool SW momentami. Veď viete, svetelné meče, Millenium Falcon, starecké cameá, abramsovské ftípky a iné oné, ktoré potešia, ak ste nastavení sa potešiť, nielen zvracať nenávisť. Síce som asi hodinu netušil, prečo lietajú kade-tade a hľadajú hento-tamto, bolo to ako posledné diely Harryho Pottera (teda stupídne a občas nudné), ale potom sa to nejako spojilo a vysvetlilo a nasledovalo skoro hodinové finále, ktoré sa mi zdalo dosť parádne a intenzívne. (20.12.2019)

Tak jako už se žádný divák na této planetě nedozví jak by dopadla tahle trilogie kdyby vývoj jejího děje a postav neposrala producentská nekompetence a snaha dvou režisérů s úplně odlišným přístupem vymazat práci toho druhého, tak slovutná ČSFD už se nikdy nedozví jak vypadal můj původní komentář k tomuhle filmu psaný těsně po návratu z kina. Měl jsem po nějaké době zase nakročeno ke slušné lingvistické exhibici kterou jsem si, ale těsně před jejím dokončením nechtěně odjebal, takže znova už to ze sebe nevybleju a tak budu stručný. Pan Změna Johnson byl odvelen. Po něm nastoupil pan Jistota Abrams aby vymazal předchozí film a vrátil všechno do starých kolejí a podle toho výsledný produkt i vypadá. Nicméně ta vlna nenávisti není úplně na místě. Když si odmyslím ty kritické věci, tak pořád je to dostatečně nabitá sci-fi akční jízda u který jsem se nenudil. Akorát, že Abrams jede až brutálně na jistotu a tak tu absolutně nic nemůže překvapit. Ve zkratce za vším hledej Palpatina. Zlo je poraženo dobro vítězí všichni se objímají a líbají. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.75% (24.12.2019)

Hovno Palpatín! Předaleké galaxie týrají daleko horší zkurvysyni - ničitel vkusů a zabiják inteligence Darth Dyzny, následován svým nejvěrnějším pohůnkem, popkornovým dávičem Jebbou Abramsem, který znovu bezskrupulózně anihiloval celou světlou stranu, minule tak pracně osvobozenou panem Džonsnem. Po jeho opětovném řádění zbyl sice nádherně udělaný, ovšem kýčovitý eintopfpový pičoid pro postižené mozkomorem, narychlo pomletý z tlejících zbytků hvězdoválečné kafilérie a zakončený mimořádně odpornou heavyendovou swingrspárty všech zúčastněných intergaylaktických zrůd včetně nejslizštější džedájky všech časoprostorů, kde kamera uhnula jen těsně předtím, než Smělmír Brandorád ošukal Džabuhuta. A i tu předehru by neměli vidět snad ani retardované děti. Tupá recyklace šrotu, imperiální bakeliti, co z metru netrefí stojící stodolu, furtdokolové oživování dříve pozitivně mrtvých kosmických bubuhlav, ostře zařezaná tanga ke všemu odhodlaných správňáckých hrdinů s otravně patetickými samaritánskými komplexy, čili počítám, že jestli se nestane zázrak, příští díl přifrčí věčnému odboji na pomoc Spájdrgej a Kapitán Homokokot. Nejvyšší čas získat plány všepohlcujícího Dyznyho Korporátu smrti a vybombardovat mu reaktor! Temná strana zvítězila, není čas na milosrdenství. (19.12.2019)

Není to vlastně o moc horší, než dva předchozí filmy. Jen se tu o to více projevuje efekt příběhů, kde se používají kouzla. Tato kouzla mají totiž tu vlastnost, že v průběhu jednotlivých dílů neustále gradují a na konci jsou už tak mocná, že to nabourává celou logiku příběhu a nic pak už nedává smysl. Stát se totiž může úplně cokoliv a kdykoliv a jde jen o to, jakou blbost si autoři zrovna vymyslí, co se jim zrovna hodí nebo nehodí. A já jsem pak otupělý a je mi všechno jedno. Jinak je to koukatelná podívaná, která není vyloženě supertrapná. Jen je to takové školácké, prvoplánové a někdy hloupé (příklad: fanouškům se nelíbila Číňanka, tak ji dáme nějakou strašně trapnou větu, aby jsme si mohli oddychnout, že s partou nejede). Carrie Fischer se moc nepovedla. Nevím, jestli nějak vložili už natočený materiál do jiného obrazu nebo použili digitální tváře, ale výsledkem jsou akorát neskutečně prkenné scény, ve kterých stojí, jen kouká a pak řekne nějakou větu, kterou by mohla říct úplně na cokoliv. Závěr je hrozně happy, ale možná dobře, že se na poslední chvíli neoživil třeba Darth Vader, ani bych se tomu už nedivil. Jinak je nová trilogie taková, jakou jsem celkem čekal; zbytečná a zábavná. Ale ani u jednoho to není úplně stoprocentní :-) (02.11.2020)

(Budou spoilery.) Sestra mi před mým odchodem do kina říkala, že mám zakázáno si na Štědrý den stěžovat na Star Wars, že mi potom stanovíme nějaký počet minut, kdy budu moct, a potom dost, abych nekazila vánoční atmosféru, a tak nás všechny šokovalo, když jsem po návratu z promítání blaženě oznámila, že se mi to docela líbilo a že žádná stěžovačka nebude. Samozřejmě je tam spousta prkotin, které pramení zejména z toho, že 1. Disney jsou dementi, co si nejsou schopni pohlídat koncepci a dramaturgii a takové ty věci, co mají filmaři dělat, a že 2. už na začátku udělali chybné rozhodnutí, že hlavními postavami nebude jenom Rey (a Kylo), ale že Finn a Poe jim mají být v úrovni důležitosti rovni, což vede ke spoustě rozmělňování vedlejšími linkami, které jsou vesměs uspěchané a o ničem, a hlavně kvůli tomu celý nosný příběh této trilogie, tzn. světlo vs. tma, Rey vs. Kylo, Jedi vs. Sith (a vzájemné splývání, muhahaha), působí taky plytce a uspěchaně a nedostatečně propracovaně, protože na něj prostě mezi všemi těmi blbostmi není pořádně čas. To, na co mi přijde, že si lidé nejvíc stěžují, a totiž problém "hlavního záporáka", mi nevadí, ale teď zpětně je mi opravdu líto, že se tam ti Knights of Ren jen tak mihli, aniž by kromě cool vizuálu měli šanci působit jako opravdová hrozba, a že s nimi třeba ani Rey nezměřila síly, vždyť už i jen ti Snokovi bezejmenní červení ninja bodyguardi dostali víc prostoru. Je to první film v celé trilogii, kde mi nevadila Daisy Ridley a kde jsem schopná akceptovat Rey jako postavu, jejíž osud mě zajímá a líbí se mi sledovat, co a jak se vyvrbí. (Adam Driver je přirozeně bůh, ovšem tato informace je axiomatická.) Další věc, na kterou všichni plivou, je to slavné "force healing", což je třeba jedna z těch věcí, které mi přijdou super. Když jej Rey použije poprvé, tak využívá svoje schopnosti k osobitému řešení vzniklého problému a bez jediného slůvka neobratného dialogového vysvětlování ukazuje, že se je schopná oprostit od chyb svých učitelů a předchozích generací a že není marné do ní vkládat tu všude omílanou naději. Když jej použije podruhé, tak opět názorně, ne dialogem, ukazuje svému protivníkovi Kylovi/Benovi, že mohou existovat cesty, kterých si ve svém černobílém vidění světa nemusel všimnout, a že můžou v klidu "let the past die" a dělat si doslova, co chtějí, protože už je nikdo neovládá a oni jsou sami svými pány. A když ho potřetí použije už Ben, tak tím ukazuje, že se něčemu naučil, že něco pochopil, že přijal zodpovědnost za své minulé činy a že je ochoten obětovat cokoliv, aby je pomohl alespoň symbolicky odčinit. Osobně musím říct, že takový level vypravěčské komunikace bych v popkornovém stroji na miliardy vůbec nečekala, a že právě přesně tyhle tři momenty (a pár dalších, ale asi je celkem zbytečné je tady popisovat) zaručují, že filmu takzvaně odpustím vše ostatní, a odcházím prostě s tím blaženým úsměvem. (26.12.2019)