Star Wars: Vzostup Skywalkera

(Budou spoilery.) Sestra mi před mým odchodem do kina říkala, že mám zakázáno si na Štědrý den stěžovat na Star Wars, že mi potom stanovíme nějaký počet minut, kdy budu moct, a potom dost, abych nekazila vánoční atmosféru, a tak nás všechny šokovalo, když jsem po návratu z promítání blaženě oznámila, že se mi to docela líbilo a že žádná stěžovačka nebude. Samozřejmě je tam spousta prkotin, které pramení zejména z toho, že 1. Disney jsou dementi, co si nejsou schopni pohlídat koncepci a dramaturgii a takové ty věci, co mají filmaři dělat, a že 2. už na začátku udělali chybné rozhodnutí, že hlavními postavami nebude jenom Rey (a Kylo), ale že Finn a Poe jim mají být v úrovni důležitosti rovni, což vede ke spoustě rozmělňování vedlejšími linkami, které jsou vesměs uspěchané a o ničem, a hlavně kvůli tomu celý nosný příběh této trilogie, tzn. světlo vs. tma, Rey vs. Kylo, Jedi vs. Sith (a vzájemné splývání, muhahaha), působí taky plytce a uspěchaně a nedostatečně propracovaně, protože na něj prostě mezi všemi těmi blbostmi není pořádně čas. To, na co mi přijde, že si lidé nejvíc stěžují, a totiž problém "hlavního záporáka", mi nevadí, ale teď zpětně je mi opravdu líto, že se tam ti Knights of Ren jen tak mihli, aniž by kromě cool vizuálu měli šanci působit jako opravdová hrozba, a že s nimi třeba ani Rey nezměřila síly, vždyť už i jen ti Snokovi bezejmenní červení ninja bodyguardi dostali víc prostoru. Je to první film v celé trilogii, kde mi nevadila Daisy Ridley a kde jsem schopná akceptovat Rey jako postavu, jejíž osud mě zajímá a líbí se mi sledovat, co a jak se vyvrbí. (Adam Driver je přirozeně bůh, ovšem tato informace je axiomatická.) Další věc, na kterou všichni plivou, je to slavné "force healing", což je třeba jedna z těch věcí, které mi přijdou super. Když jej Rey použije poprvé, tak využívá svoje schopnosti k osobitému řešení vzniklého problému a bez jediného slůvka neobratného dialogového vysvětlování ukazuje, že se je schopná oprostit od chyb svých učitelů a předchozích generací a že není marné do ní vkládat tu všude omílanou naději. Když jej použije podruhé, tak opět názorně, ne dialogem, ukazuje svému protivníkovi Kylovi/Benovi, že mohou existovat cesty, kterých si ve svém černobílém vidění světa nemusel všimnout, a že můžou v klidu "let the past die" a dělat si doslova, co chtějí, protože už je nikdo neovládá a oni jsou sami svými pány. A když ho potřetí použije už Ben, tak tím ukazuje, že se něčemu naučil, že něco pochopil, že přijal zodpovědnost za své minulé činy a že je ochoten obětovat cokoliv, aby je pomohl alespoň symbolicky odčinit. Osobně musím říct, že takový level vypravěčské komunikace bych v popkornovém stroji na miliardy vůbec nečekala, a že právě přesně tyhle tři momenty (a pár dalších, ale asi je celkem zbytečné je tady popisovat) zaručují, že filmu takzvaně odpustím vše ostatní, a odcházím prostě s tím blaženým úsměvem. (26.12.2019)

S koncem ságy je na místě vzpomenout si na člověka, kterým to celé začalo a který je umně jen sem tam připomínán, aby se neřeklo - viz nostalgická promo videa perfektně vysoustružená disneyáckým marketingovým týmem, aby utvářela dojem, že sága teď konečně patří fanouškům a fanoušci ji uzavírají pro fanoušky (takže je tam Lucas maximálně jen v jednom záběru). Je úchvatné, jak se korporaci podařilo během několika let od nákupu Lucasfilmu od této značky odstřihnout George Lucase, který před tím byl s franšízou vždy zmiňovaný jedním dechem. Lucas přitom byl nejen stvořitel, ale také zlomyslný bůh, který si s filmy dělá, co jemu se zachce, a ignoruje modlitby fanatických adorátorů svého díla. Tato vzdálená vzpomínka působí dnes osvěžujícím dojmem, když naopak žijeme v éře, kdy mnohdy marketingové kampaně a celé PR produktu bývají důležitější, mocnější a příznačně také i nákladnější než samotné blockbustery, které propagují, a kdy filmy samotné vznikají podle PR plánů a ne na základě nějaké vize či ambice. Jak paradoxní, že ono důmyslně konstruované navrácení ságy fanouškům a navíc evidentní podřízení se jejich vkusu dalo vzniknout nejzapomenutelnějšímu a unisono nejkritizovanějšímu filmu celé série. Jestliže vrcholem série pořád zůstává (v rámci celé ságy silně atypická) pátá epizoda se svou bravurní vyprávěcí strukturou, která perfektně střídá prostředí a postavy, aby se nikdy nezadrhla, pak devítka po vzoru svých hyperpřískoků uhání, aby do mamutí stopáže napěchovala co nejvíc prvků. Ovšem výsledný efekt je jen barevná šmouha, ze které v momentě doznění závěrečných titulků nezbude nic. Matně si vybavuju, že devítka anulovala vše (zdánlivě) novátorské a svěží z předchozího dílu a nahradila to nonstop fanservisem, ze kterého je dokonce i hardcore fanouškům blivno. Ale zase o málokterém filmu platí, že ho musíte vidět v kině, protože to postupné vytrácení davového nadšení a nevěřícné výkřiky i výbuchy zoufalého smíchu nikde jinde nedostanete. Osobně jsem si stanovil, že požaduju, aby v zakončení ságy byli porgové, ewoci, jawové a gungani, takže jsem s filmem ze 75% spokojený. (22.12.2019)

Já jsem prosím pěkně devátou epizodu Hvězdných válek okusil s pocitem, že tady je v modrých číslech. A musím se proti ním, přiznám se, lehce ohradit. Film není na modré ohodnocení. Film je jednoznačně na červený flakónek. Problém totiž není s herci. S těmi žijeme už pár let a nejvíc mi k srdci přirostli z těch nových nanejvýš Oscar Isaac a právě Adam Driver. A zde o tom můžeme mluvit jako o faktu, což tak prostě je. Navíc J. J. Abrams je jistota toho, že po technické stránce tu bude adekvátní množství napětí, tak akce. To všechno kvituji s povděkem a vážím si toho. V rámci tohoto ohledu je Vzestup Skywalkera solidní záležitost. Problém je ale se scénářem, na kterém celý ten námět stojí a navíc i padá. Přitom co jste jako čekali? Já teda uznávám, že scénáristé si tu pár momentů mohlo odpustit. Nejenom, že teď mám pocit, že všichni stormtroopeři jsou černí, což zavání rasismem, ale navíc mám pocit, že v současném hollywoodském filmu nesmí chybět černý generál, což také zavání rasismem. Sem tam jsem se hodně kroutil, abych to ustál, ale nakonec jsem to ustál a musím říct, že vlastně víceméně dobrý. Co si budeme nalhávat, tahle trilogie díru do světa neudělá, tak proč bych tak měl soudit? Na čtyři hvězdy prostě v pohodě... (29.12.2019)

Hovno Palpatín! Předaleké galaxie týrají daleko horší zkurvysyni - ničitel vkusů a zabiják inteligence Darth Dyzny, následován svým nejvěrnějším pohůnkem, popkornovým dávičem Jebbou Abramsem, který znovu bezskrupulózně anihiloval celou světlou stranu, minule tak pracně osvobozenou panem Džonsnem. Po jeho opětovném řádění zbyl sice nádherně udělaný, ovšem kýčovitý eintopfpový pičoid pro postižené mozkomorem, narychlo pomletý z tlejících zbytků hvězdoválečné kafilérie a zakončený mimořádně odpornou heavyendovou swingrspárty všech zúčastněných intergaylaktických zrůd včetně nejslizštější džedájky všech časoprostorů, kde kamera uhnula jen těsně předtím, než Smělmír Brandorád ošukal Džabuhuta. A i tu předehru by neměli vidět snad ani retardované děti. Tupá recyklace šrotu, imperiální bakeliti, co z metru netrefí stojící stodolu, furtdokolové oživování dříve pozitivně mrtvých kosmických bubuhlav, ostře zařezaná tanga ke všemu odhodlaných správňáckých hrdinů s otravně patetickými samaritánskými komplexy, čili počítám, že jestli se nestane zázrak, příští díl přifrčí věčnému odboji na pomoc Spájdrgej a Kapitán Homokokot. Nejvyšší čas získat plány všepohlcujícího Dyznyho Korporátu smrti a vybombardovat mu reaktor! Temná strana zvítězila, není čas na milosrdenství. (19.12.2019)