Symfónia strachu

Trailer byl hodně zajímavý a v podobné duchu se nesl i celý film. Zajímavé drama, které je doplněno klavírním doprovodem. Působivé. Co trochu zamrzí je snad závěr filmu, opravdu jsem nečekal něco takového a upřímně si myslím, že po odehrání poslední klávesy se stane něco jiného, než bylo. Ale jo, beru to. Fajn krátká podívaná, která neurazí, pobaví a potěší. Zajímavý výkon Elijaha Wooda, takhle ho opravdu neznám a poslední jeho snímky vypadají skvěle. Prvně Maniac a ted tohle... Jen tak dále. (27.02.2014)

Když pominu podobnost čistě náhodnou s Telefonní budkou, tak mě iritovala hlavní zápletka s klavírem. Jeho využití zemřelym majitelem mi přišlo poměrně bizarní a už vůbec jsem nedokázal pochopit, proč záporáci zvolili zrovna tenhle způsob, jak dosáhnout svýho cíle (o čemž ironií osudu v jednu chvíli zapochybuje i jeden ze záporáků). Protože těch jinejch a míň komplikovanejch způsobů se nabízelo hned několik, přičemž by k nim ani nepotřebovali klavíristu. A závěrečný rychlý zotavení Selznicka nebo funkčnost zdemolovanýho klavíru snad ani komentovat nebudu. Kdyby šlo o čistě originální námět, dal bych s klidem o hvězdu víc, takhle ale za množství logickejch kiksů (a že jsem schopnej leccos odpusit) zustanu u dvou silnějších hvězd. (04.01.2020)

O GRAND PIANU je velmi těžké psát a zároveň se vyhnout přívlastkům jako "hitchcockovské" či "depalmovské", které patří mezi žurnalistické floskule. Lze jim ale zpětně vrátit význam ukázáním toho, jak tento španělský thriller kombinuje dvě na sebe navazující poetické tradice. Po vzoru děl mistra napětí těží z cíleného prostorového a časového omezení, jelikož se větší část snímku odehrává v jedné budově a čas syžetu se převážně kryje s časem projekce. Za polovinou ale od nápodoby postupů z děl britského barda přejde k záměrně nadsazené hře s jedním prvkem klíčovým (doslova) pro vyprávění. Kombinace obojího není úplně uspokojivá, v recenzi jsem rozvedl, proč tomu tak je (s přihlédnutím k poetickým tradicím, z nichž neoddiskutovatelně čerpá). (18.02.2014)

No neviem, ale tie dialógy vraha s pianistom počas jeho koncertu mi prišli veľmi divné, až smiešne a napätia tam nebolo ani za mak (s výnimkou 2 sekúnd, keď mu spadol mobil a rýchlo ho dvihol), inak žvásty oničom. Žiadny vrah by sa tak nevykecával. A Cusackov hlas v dabingu síce znie po telefóne fajn, ale k nemu sa absolútne nehodí, ak by to bolo zaujímavejšie, pozrel by som si to ešte raz v origo. No bola by to premárnená hodina a pol. Slabota, ktorá sa s Telefónnou budkou nedá vôbec porovnávať, to je úplne iná liga. A Wood ako pianista mi tiež vôbec nesedel. (22.06.2022)

Eugenio Mira. Hmm, to jméno si budu pamatovat. Grand Piano je vzdáleným příbuzným Telefonní budky Joela Schumachera a thrillerovým kamarádem snímků Briana De Palmy, jako třeba.........Hadí oči. U prvního příkladu vidím spřízněnost příběhovou. U druhého, způsob, jakým režisér a kameraman pracují v rámci omezeného prostoru, u Grand Piana konkrétně v prostoru koncertní síně. Napětí by se díky pečlivě zvoleným záběrům, v nichž kamera poletuje v prostoru, dalo doslova krájet. Ale nejen to, vše je výborně sestříháno, nasvíceno a celkově natočeno se zjevným potěšením v detailech, což poukazuje na profesionalitu tvůrců. Body strhávám za momenty, kdy film opouští koncertní síň a vydává se po ohraných thrillerových kolejích do sféry průměrnosti. Kdykoli tak učiní, atmosféra hustého napětí zmizí. A také za vyvrcholení příběhu, kde mělo napětí gradovat a nikoli stagnovat a upadat. V rámci žánrového cvičení byste tento film, nicméně, minout neměli. 7/10 (08.03.2014)