Symfónia strachu

Byl jsem v pondělí nemocnej a zdálo se mi jako dobrej nápad zhládnout nějakej film. Tak jsem vybral tento a vyplatilo se to. Byl jsem skoro po celou stopáž napjatý - (převážně) hudba a kamera fungovaly výborně. Herci hráli solidně, příběh byl originální a dokázal pořád vymýšlet nové zápletky a situace, takže se nebylo kdy nudit. Celkově jsem spokojený a vždy rád zhlédnu nějaký nový film tohoto typu. Vyhodnocení: Ve skutečnosti ta stopáž je tak 70 minutová 😁 (30.09.2021)

Když pominu podobnost čistě náhodnou s Telefonní budkou, tak mě iritovala hlavní zápletka s klavírem. Jeho využití zemřelym majitelem mi přišlo poměrně bizarní a už vůbec jsem nedokázal pochopit, proč záporáci zvolili zrovna tenhle způsob, jak dosáhnout svýho cíle (o čemž ironií osudu v jednu chvíli zapochybuje i jeden ze záporáků). Protože těch jinejch a míň komplikovanejch způsobů se nabízelo hned několik, přičemž by k nim ani nepotřebovali klavíristu. A závěrečný rychlý zotavení Selznicka nebo funkčnost zdemolovanýho klavíru snad ani komentovat nebudu. Kdyby šlo o čistě originální námět, dal bych s klidem o hvězdu víc, takhle ale za množství logickejch kiksů (a že jsem schopnej leccos odpusit) zustanu u dvou silnějších hvězd. (04.01.2020)

No jo, někdo si chtěl zkusit opajcnout Hitchcocka, to napětí se zazněním činelů, jenže se sám svázal tím, že pianista moc od piána běhat nemůže, aby se někde akčně snažil bojovat proti skrytému protivníkovi. A tak je z toho prostě jen koncert, pro někoho nudný, kde i přes tak jednoduchou, a v podstatě blbou zápletku, se člověk občas diví některým ne zrovna smysl dávajícím věcem. Navíc je to celé uměle natahované, viz první půlhodina, než se vůbec něco začne dít, a pak vše skončí strašně rychle. Poslední pointa se pak dala čekat, ale celkově je nic moc. (30.12.2014)

Eugenio Mira. Hmm, to jméno si budu pamatovat. Grand Piano je vzdáleným příbuzným Telefonní budky Joela Schumachera a thrillerovým kamarádem snímků Briana De Palmy, jako třeba.........Hadí oči. U prvního příkladu vidím spřízněnost příběhovou. U druhého, způsob, jakým režisér a kameraman pracují v rámci omezeného prostoru, u Grand Piana konkrétně v prostoru koncertní síně. Napětí by se díky pečlivě zvoleným záběrům, v nichž kamera poletuje v prostoru, dalo doslova krájet. Ale nejen to, vše je výborně sestříháno, nasvíceno a celkově natočeno se zjevným potěšením v detailech, což poukazuje na profesionalitu tvůrců. Body strhávám za momenty, kdy film opouští koncertní síň a vydává se po ohraných thrillerových kolejích do sféry průměrnosti. Kdykoli tak učiní, atmosféra hustého napětí zmizí. A také za vyvrcholení příběhu, kde mělo napětí gradovat a nikoli stagnovat a upadat. V rámci žánrového cvičení byste tento film, nicméně, minout neměli. 7/10 (08.03.2014)

Niet sa nad čím vzrušovať. Grand Piano je nezáživná a pomerne nudná konverzačka o dvoch ľuďoch pri klavíry. Nápad možno dobrý ale maximálne spackaný nelogickým chovaním postáv a zbytočne humornými vložkami. Ustráchaný Frodo a jeho nesympatická manželka. Keď sa v posledných minútach na scéne objavil John Cusack ako tak som sa potešil, ale moje nadšenie vyprchalo veľmi rýchlo. Absolútne nedoriešené motívy ústrednej "bad guys" dvojice a typický happy záver v sanitke a´la USA. Pekný obal bez šťavy. Mňa to minulo. 40 %! (05.02.2014)