Symfónia strachu

Je to už v titulcích. Těm všímavým bude země původu, Španělsko, hned něco napovídat. Ti s dobrým pamatovákem, začnou něco tušit u jména hlavního producenta, Rodriga Cortéze. Tadá. Grand Piano je nevlastním bráchou celkem nedávného Pohřben zaživa. Film je z třetiny naplněn láskou k Hitchcockovi, z třetiny je plně premise oddaný a zbytek plní, s přibývajícími minutami více a více, směšný děj. Ale vlastně proč ne, odpustili jsme to Telefonní budce a dalším, konceptu zaslepeným filmům, tak proč nedat pass i Grand Pianu. Snaživá režie a Elijah Wood v hlavní roli si ho dneska vybojovali. 60 % (12.04.2014)

Scenárista zřejmě viděl TELEFONNÍ BUDKU a bezprostředně poté ho přítelkyně vytáhla na koncert klasické hudby, který ho moc nebavil a tak na něm popustil uzdu své fantazii. Bohužel ji na jednu stranu popustil až moc (zápletka je tak přitažená za vlasy, že film prostě nelze brát vážně), na druhou stranu málo (ohrané zvraty), takže režisér i kameraman se mohli snažit jak chtěli, ale bojovali předem prohraný boj s těžce béčkovým scénářem. (02.05.2014)

Pódiová budka aneb Frodo Pytlík hraje o život. Rychle odsýpající klavírní thriller, ve kterém má hlavní hrdina za úkol zahrát nezahratelnou skladbu a zachránit tím život nejen sobě, ale i své milované. A samozřejmě je tu ještě nějaké to mystérium navíc. Výborná hudba, dobrý námět a ucházející Wood. Nic víc jsem ani nechtěl. 80% (10.12.2014)

No jo, někdo si chtěl zkusit opajcnout Hitchcocka, to napětí se zazněním činelů, jenže se sám svázal tím, že pianista moc od piána běhat nemůže, aby se někde akčně snažil bojovat proti skrytému protivníkovi. A tak je z toho prostě jen koncert, pro někoho nudný, kde i přes tak jednoduchou, a v podstatě blbou zápletku, se člověk občas diví některým ne zrovna smysl dávajícím věcem. Navíc je to celé uměle natahované, viz první půlhodina, než se vůbec něco začne dít, a pak vše skončí strašně rychle. Poslední pointa se pak dala čekat, ale celkově je nic moc. (30.12.2014)

Velmi zajímavý náměť, jehož provedení ale s přibývajícími minutami stále více sklouzává k parodii a který by dopadl mnohem lépe jako krátkometrážní film. (Následuje drobný spoiler.) Takže slavnému klavíristovi někdo popíše noty, běhá mu po těle červeným laserem, baví se s ním přes naslouchátko v uchu, nechá ho odejít z jeviště. A to vše během koncertu, který sledují stovky lidí. A nikdo si ničeho divného nevšimne. Vážně? (07.07.2014)