Symfónia strachu

Španielsky režisér Eugenio Mira si pozrel Schumacherov snímok "Telefónnna búdka" (Phone Booth), zavolal hobitovi Elijahovi Woodovi, obliekol ho do smokingu, posadil za klavír a začal točiť nehorázne napínavý, coolový, tajomný, mysteriózny thriller. Mne sa to však zdalo celé akési prvoplánové, neoriginálne a do značnej miery aj poriadne nudné. Nie som zrovna priaznivec klavírnych koncertov, takže počúvať viac ako hodinu v jednom kuse bušenie do klavíra bolo pre mňa takmer neznesiteľné. Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale ja filmu "Symfónia strachu" (Grand Piano) viac ako dve hviezdičky veru nedám. ** (28.03.2020)

No neviem, ale tie dialógy vraha s pianistom počas jeho koncertu mi prišli veľmi divné, až smiešne a napätia tam nebolo ani za mak (s výnimkou 2 sekúnd, keď mu spadol mobil a rýchlo ho dvihol), inak žvásty oničom. Žiadny vrah by sa tak nevykecával. A Cusackov hlas v dabingu síce znie po telefóne fajn, ale k nemu sa absolútne nehodí, ak by to bolo zaujímavejšie, pozrel by som si to ešte raz v origo. No bola by to premárnená hodina a pol. Slabota, ktorá sa s Telefónnou budkou nedá vôbec porovnávať, to je úplne iná liga. A Wood ako pianista mi tiež vôbec nesedel. (23.06.2022)

Elijah Wood táhne tento napínavý thriller, který bohužel neustojí své zakončení zcela se ctí, ovšem stále jde o zajímavý experiment, který z celkem velké části vychází zejména díky netradičnímu prostředí a napínavě rozjetému příběhu, který se bohužel na konci tvůrcům trošku rozpadne pod rukama, díky čemuž se film do zlatého fondu kinematografie nezapíše, ale už kvůli pár napínavým momentům spojených s hudbou stojí za to se na film podívat. (05.03.2018)

V hlavní roli vystrašená kukadla Elijaha Wooda. Po deseti letech fanouškovství zjistíte, vždyť on vůbec hoch nezestárl... vypadá pořád stejně :-) Dobře to je jedna věc. Poctivý žánr thrilleru, kdy se držíte za madla křesel a ještě jste nakloněni hlavou do zadu. Ne, nehovořím o 3D, ale o napínavosti příběhu. I když šlo o dobrou blbinu, divák se rozhodně nenudí. Akční film se špetkou jemného hořkého humoru a taky taková ta mladá tvůrčí odvaha ...zavraždit. Jako sport. (09.01.2015)

Tento snímek jsem chtěl původně vidět hlavně kvůli Elijah Woodovi, ovšem má očekávání se ještě mnohem více zvedla při zjištění, že za scénářem k tomuto filmu stojí Damien Chazelle, tvůrce jednoho z mých nejdokonalejších filmových zážitků, Whiplash. Nakonec ale bohužel až o takovou pecku nejde, jelikož celá zápletka až příliš okatě pomrkává po Schumacherově Telefonní budce, jen s tím rozdílem, že je mnohem hůře zpracovaná, a to jak ve smyslu vyšponovaných dialogů, tak postupné gradace, napětí, ale především významu celé té hry mezi postavou klavíristy a vyhrožujícím telefonistou, kdy se hlavně závěr v podstatě zvrhne jen v tuctový thriller, s hodně nenápaditou, obyčejnou pointou. Tvůrci zde navíc nikterak nezapojili atmosféru, která by jistě též pozitivně přispěla k lepšímu výslednému dojmu a vytknout musím i pár vážně naivních scén, které filmu také dost ublížily. Co se jinak obsazení týče, Elijah bude mlaďounce vypadat snad ještě i v šedesáti, každopádně svou roli zde zvládl poměrně přesvědčivě, ovšem zklamalo mě (ne)využití Johna Cusacka, na kterého jsem se též těšil, nicméně ve filmu hraje především jen jeho hlas. Celkově se ale zkrátka jedná o takový poměrně nevýrazný thriller, který sice určitě nenudí, zároveň ho ale nemá naprosto co vytáhnout z onoho pomyslného, obyčejného průměru. (29.01.2021)