Hľadá sa Dory

Ak by sa to volalo Finding....ja neviem....Hugo, asi by svet Pixaru opäť neležal pri nohách. Lenže starí známi, nostalgia, čo chcieť viac. Stačí ich iba priviesť znova na scénu a vymyslieť im dostatočne zmysluplný príbeh. Okrem neho je tu aj zopár fajn nápadov, občas vydarený vtip a celkovo zmenu prostredia, čiže otvoreného oceánu za karanténu pre ryby, považujem za štastný nápad. Človek nemá pocit, že sleduje znova to isté, i keď tomu tak v skutočnosti je. Ako sa kto kde kedy a ako dostal, to som nechápal ani počas sledovania a je mi to absolútne jedno. Asi ako logika pri surrealistických prvkoch Bustera Keatona. (29.06.2016)

Krátkoblbá paměť je slovní spojení, které, pokud nezapomenu, začnu používat. Zejména na poli vztahů pracovních se tohle uživí a ponejvíce ve vztahu k lidem dlouhodobě zcela blbým. Hledání Nema bylo brilantně udělané, ale za srdce mě tehdy nijak nebralo. Ztracená zmatená a svou nešťastnou pamětí hendikepovaná Dory ke mně buď doplavala přes bariéry vrozeného cynismu z lepší strany, nebo je ten film zkrátka povedenější než Nemo, možná má hlavní hrdinka jenom lepší barvu, ale ve výsledku musím konstatovat, že kdybych při sledování filmu chroupala popcorn, byl by už od čtvrtiny filmu přesolený a rozmáčený. Pokud mohu soudit podle reakcí dětí v sále, na cílovou skupinu Dory cílí poměrně přesně. Až Dory vypluje na DVD, jdu ji koupit, protože tohle prostě potřebujeme doma. (31.07.2016)

Když se pokračování zaměří na vedlejší postavu, jen málo kdy to dopadne dobře. Byť sebekvalitnější vedlejší postava totiž nejlépe funguje tam, kde si ji diváci zamilovali, tzn. jako side-kick hlavního hrdiny. K mému úžasu je "Hledá se Dory" výjimkou, ba co víc, její příběh hledání mě chytl za srdce daleko více, než neskutečně přeceňovaný příběh neskutečně otravného Marlina. Roztomilé, místy docela smutné a samozřejmě dojemné. (01.01.2020)

Za mě ještě lepší než jednička, smutné okamžiky střídají veselé. Proto nemůžu většinou na animáky do kina, na střídačku se u nich chvíli směju, chvíli brečím, a kamarádi mě už pak více nemají za tu tvrďačku, na jakou jsem se před nimi do té doby pasovala. Jestli mě chcete doopravdy poznat, vemte mě do kina na animák, moje nálady se u nich střídají rychleji než splašené hormony těhotný holky. Jednu výhodu pak 3D projekce mají, smích sice neututlám, ale že jsem se u Dory třikrát lehce nervama i dojetím rozbulela, to brejle zakryly. Jak tohle můžou pouštět dětem? Na tohle dobrodružství na rozdíl od Dory vážně nezapomenu. A možná si ho i nadšeně zopakuju. (16.07.2016)

"Ahoj, já jsem Dory a trpím ztrátou krátkoblbé paměti." Stejně jako Toy Story 2 je Hledá se Dory úplně přirozeným pokračováním, které si udrželo laťku prvního dílu, zná míru a nic nepřehání, má hromadu nápadů... Je prostě kouzelné. Navíc chobotnice Hank a lachtan Gerald jsou tak fantastické nové postavy! (16.06.2016)