Nebraska

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)

U některých snímků je vám zkrátka dobře, aniž dovedete říct proč, Nebraska je jedním z nich, zvlášť, koho baví staří, protivní bastardi... :-) Proto až přijde rodičům dopis od Reader`s Digest a budou věřit jeho tvrzení, nenechte je jít pro výhru pěšky, vezměte je na poznávací výlet, možná nebude tak marný, jak by se mohlo zdát, třebaže se dozvíte i to, co jste nikdy vědět nechtěli, ale určitě vám i jim bude bude nakonec stejně fajn, jako Woodymu s Davidem na cestě do Lincolnu... (04.03.2014)

Po úvodních minutách jsem byl připraven učinit s Nebraskou krátky proces. Putování pomateného Woodyho mě nechávalo značně lhostejným. Jenže to by byla chyba! Postupem času začnou být scény zábavné a to hlavně v momentech kdy se na sebe vrší situace, které zábavnost posunují stále dál. Například kdy neustále přibývá rodinných členů v obyváku, kteří sledují telku, celá ta situace kolem výherního losu (pochlubení v hospodě, fotka do novin, článek). Situace kolem Woodyho se stává místy neudržitelnou. Tomuto chlápkovi je to nicméně stále tak nějak šumák. Hlavně když si může dát svoje pivko. Samozřejmě mě zajímalo, kterak tohle všechno může skončit. 80% (03.03.2014)

Trochu o stárnutí, trochu o smutnění, trochu o rodině. A vzhledem k houpavému indie duchu vlastně tak trochu o ničem. Herecky je sice Nebraska zvládnutá na jedničku, ale režisérský rukopis Alexandera Payneho se projevuje tím samým, co mě kdysi nepříjemně zaskočilo u Bokovky a dvě oscarové sezóny zpátky zklamalo u Dětí mých. Chvíli se totiž vypráví ničím nepřibarvená story ze života obyčejných lidí, aby se následně začalo klimbat v nadnesené náladě lásek, tužeb či nostalgie. A několikrát dokola. Takové snění a střízlivění asi dokáže leckoho uspokojit, což vlastně docela dobře chápu. Já se ale stejně jako u dvou výše zmíněných případů cítím poněkud ošizený. (21.02.2014)

"Starý človek - hotový kokot..." Túto pamätnú hlášku môjho bývalého podstatne staršieho nadriadeného citujem rád. Život s hlavou a mozgom, ktorý prestáva slúžiť nie je jednoduchý hlavne pre rodinu a blízkych príbuzných. Čiernobiela road movie, ktorá sa ako trefne poznamenal Malarkey možno zbytočne hrá na umenie, ponúka príbeh, ktorý nie je drámou ani komédiou, ale vyberá si niečo z každého z týchto žánrov a vo výsledku je film takmer bezchybnou sondou do života jednej rodiny, ktorá má po dlhšom čase príležitosť si veci vydebatovať. Ten nesilený humor ma vážne bavil. Dvojica podarených bratrancov mi sadla najviac. Kto by ich nechcel mať v rodine, že? Od úvodu je jasné, ako zbytočná cesta to je, ale ako to vo väčšine road movie býva, je samotná cesta dôležitejšia ako cieľ. Ak vám to trochu pripomenulo Príbeh Alvina Straighta , tak nie ste sami. Naoko "obyčajný" film bez trikov, streľby a výbuchov si svoju oscarovú nomináciu zaslúžil. A dá se to i bez peňez. (takmer.) 80%. (09.03.2014)