Nebraska

,,MAMI. OBA DOBŘE VÍME, ŽE TADY NEJDE O ŽÁDNÝ PENÍZE. JE TO O TOM… KDO VÍ, JAK DLOUHO TADY JEŠTĚ BUDE? NIC TI NEUDĚLÁ, KDYŽ HO PÁR DNÍ NECHÁŠ ŽÍT V TÉ ILUZI…“ /// Woody má místo mozku z piva kostku. A svoje taky hrajou ty roky… naštěstí má milující rodinu (hlavně syna), a tak cestujou do Nebrasky, stavěj se u příbuznejch, tu poseděj čtvrt hoďky v putyce – daj pivko, pokecaj, řešej starý rány… a já nechápu, proč to mám černobílý. Divnejch postav přibejvá, věkově převyšujou i naše hokejisty v Soči a nutěj mě se zamyslet, jestli mi tenkrát ten Alvin, tak nějak žánrově nenaznačil, že mám nechat starý lidi na pokoji (jako bejt…). Matka vypráví, jak ji chtělo vošukat celý město, který teď řeší ty prachy – snad jsem to moc nezaspoileroval, ale díky tomu je to aspoň na tý rozumný hranici sledovanosti. Návrat na místa mládí… ,,STODOLA JEŠTĚ STOJÍ…“. Sláva. Road movie postavená na senilnosti a nevýherním výherním lístku. Taky na potřebě bejt tak nějak blíž svýmu tátovi (než to nadobro zabalí) a třeba mu udělat i radost. Lidskej příběh, pro ty, kteří to vocení. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dědek to má ,,za pár“. 2.) Thx za titule ,,maddy1111“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.02.2014)

Nebraska je poctivá americká komedie s dramatickým podkladem. V podstatě to ale není ani komedie, ani drama. Něco na půl cesty. Samotný nápad je totiž jedna velká fraška na současnou společnost. Což je hrozně fajn. Také se k tomu přimotává pár hodně slušných hereckých výkonů. Hlavně starej děda Bruce Dern je vysloveně na Oskara. Celé je to ale hozené do takového nesmělého černobílého pozadí, takže to vytváří takový ten rádoby umělecký nádech. Možná trošku zbytečně, ale budiž. (21.02.2014)

Podobné ako Paynove predošlé filmy, utrápené charaktery blúdiace po svete. Hľadanie samých seba a cestu k ostatným. Čiernobiely vizuál ma moc nepotešil ale ako prirovnanie ku starobe dobre. Herci zvládajú svoje remeslo na vysokej úrovni, Bruce Dern možno troška nad všetkými. Scenár miestami veľmi reálny, uveriteľný. Príjemný film o nepríjemnej etape nášho života a to o starobe, ktorá na každého čaká. Nominácie na Oscarov, no nie som si celkom istý ale fajn. 65% (26.06.2014)

Road movie, která překvapivě neukazuje Ameriku jako nádhernou zemi nekonečných možností, ale jako zemi zabydlenou spoustou malých a závistivých lidí plných závisti a necitelnosti, kteří to nikam nedotáhli. Se značným odstupem se líčí komplikované vztahy rodičů a dětí, film člověka netahá do mazlavých emocí, spíše jen konstatuje, promítá příběh, se kterým ať si divák dělá, co uzná za vhodné. Sympatický zážitek, (09.03.2015)

(1001) Ach, kdyby jen prakticky celou rodinu nehráli herci ze sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, hned bych si k nim lépe hledala vztah. I něco v provedení mi brání se napojit. Možná jakási úporná snaha o hyperrealismus, ačkoliv jako divák vím, že se jedná „pouze“ o drama ve světě reflektorů. Taky mi celkem vadila kamera, hlavně v první polovině filmu, jako by snímala úplně všechno, ale nic z toho doopravdy nestálo za vidění: skáče z jednoho mluvícího obličeje na druhý nebo ukazuje, kde zrovna všichni sedí nebo chodí. Žádné informace mezi řádky. Ale jako úplně největší zlo (a to se netýká jen tohoto filmu, ale hodlám se pustit do obecnější kontemplace nad stavem současné kinematografie) bych viděla to, že si filmaři neumí říct méně je více. Dvě hodiny stopáže na takovýhle film je prostě moc. Bylo pro mě vcelku utrpením sledovat první hodinu, rozhodovat se, kterou postavu nesnáším nejvíc a kterým žánrovým směrem se to mělo vydat, abych byla milosrdnější. A potom haleluja, zázrak, jen co jsou matka s otcem a oběma syny pohromadě se najednou bavím a směju některým situacím nahlas. Pořád si myslím, že k tomuto stavu to mohlo dojít mnohem dřív a všichni by byli spokojenější. A taky je klíčové slovo „situacím“, protože jakmile se scénář přestane soustředit na pouhé sdělování informací dialogem a dostane se například k rozdílu mezi tím, jak se postavy chovají a co říkají, nebo nabídne hlubší způsob intimity a reflexe mezi otcem a synem skrz kontext v podobě vybydleného rodného domu, hned film získá úplně jiné grády. Jenže potom se vrátí do městečka a zase kecají nad lahvemi piva a to je tak ubíjející z hlediska obsahu i formy, až mě to skoro doopravdy bolí. Ale nakonec se ukáže, že to je o dobrém srdci, takže všechno moje reptání budiž odpuštěno. –„I just want to leave you something.“ (16.06.2015)