Réžia:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrajú:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (viac)Obsahy(1)
Predseda najsilnejšej politickej strany Enrico Olivieri je na pokraji krízy - preferencie strany stále klesajú a voľby sa nezadržateľne blížia. Keď jednej noci nevysvetliteľne zmizne a začínajú sa šíriť najrôznejšie fámy, v hlave šedej eminencie Andreu Bottiniho sa zrodí odvážny plán podsunúť verejnosti Enricovo dvojča. Dôvtipný filozof je však pravým opakom svojho brata a aj to je zrejme jedným z dôvodov, prečo začínajú preferencie strany opäť rásť. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (74)
"My voters are right to be tired of me. Mee, too I often get tired of them. If politicians are mediocre is because their electors are mediocre. And if they are thieves, it is because their electors are thieves...or they would like to be. There is always something to uncover in the past of someone powerful. Someone powerful can always be crucified at the right moment. Fear is the music of democracy! Someone powerful tries to challange it. He has illusion to tame it and in the end he´s attracted by it. For this reason there is no western democracy that can do without Secret Services. And it is exactly for that very reason that politicians sooner or later try to fake their own biography. Lookalikes, copies, fakes. In parliament there isn´t a single jerk who knows to be one. " ()
Toni Servillo je tak zajímavým hercem, že vás snímek "Ať žije svoboda" bude bavit, i když se z tohoto tématu a celkového pojetí politické kritiky prostřednictvím dvojníka, dalo vytřískat o dost víc. Přesto je to docela chytrá komedie o tom, že politika je vlastně svinstvo, ale dají se s ní dělat opravdu divy. ()
Pohodové a velmi chytře napsané drama s humorným nádechem, které nahlíží do zákulisí velké politiky, ale zároveň lehce paroduje politiky jako takové. Nedá se říci, že by Roberto Andó natočil něco, co tu ještě nebylo, navíc se ve filmu nachází spousty hluchých míst a v druhé půli to začne ztrácet tempo, ale to vše se dá odpustit díky skvělému Toni Servillovi, který si svoji dvojroli vyloženě užívá a já se díky tomu celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. ()
Nie je to môj štýl pozerať na nejakú drámu so suchým humorom, ktorá sa točí okolo vážnych vecí, no pritom tiež nie je nejako objavná vo veciach a použité motívy sú tiež párkrát omleté. Tie rôzne dialógy a scénky ma dosť unavovali, vlastne ako film o vyhoretom politikovi by sa to dalo zobrať, keby však tam nebol ďalší, ktorý vyhoretý nebol. Krásne to ukázalo nielen opotrebenie sa, ale aj to, že politikom nemusí byť všestranný odborník, stačí že má nejaké vlastnosti a ľahko môže byť aj ovládateľnou bábkou, či psychopatom alebo sociopatom, ktorý však vie ťahať figúrkami. Film bol pre mňa nezáživná nuda s múdrosťami, ktoré by som zvýraznil inak, či niečo k nim pridal, takto nemám z filmu zážitok, neberiem si z neho nejaké poučenie, no oddýchol som si svojsky pri tom hľadaní sa politika a človeka, aj keď neviem, či zrovna našiel správnu odpoveď. ()
Snění je naštěstí připuštěné za všech okolností… Když se dostane podivín do velkého světa, zpravidla obhajuje naivní ideály – stalo se to ve filmu Byl jsem při tom nebo Dave a spadl do toho i neodolatelný filozof Ernani v podání Toniho Servilla. Tyto filmy tlumočí postoje tvůrců a společnému úsilí nic neschází: Ať žije svoboda je vtipný, přiměřeně vážný a dostatečně závažný snímek, který většině diváků pravděpodobně zvedne náladu. K politice nepřistupuje s nasupenou vidinou zdrcující kritiky, nýbrž empatickou snahou porozumět obtížné službě. Opakovaně skloňované slovo „únava“ má vysvětlit ústup vizí, nedostatečnou průbojnost, apatii, korupci atd. Únava má být reakce na stav věci, smutným důsledkem nastolených poměrů. Jenže snímek obhajuje neobhajitelné a vytváří z politiky vakuum. Režisér Roberto Andò netematizuje stranická omezení, nezbytnost kompromisů, každodenního relativizování vlastních ideálů ve prospěch společného cíle. Vůbec není jasné, zda je zdejší (levicová) strana mocenským nástrojem jednoho muže či neovladatelný organismus dlouhého šiku hochštaplerů, kteří politiku Ernanimu brání v rozletu. Absence těchto mechanismů činí nápravu „nového“ Ernaniho strašně naivní. Je to přesně takové, jak si unavený volič přeje. Leč nemožné, protože se zamlží asi sto padesát omezení, před nimiž by filozofující Servillo stál. Podobně zjednodušená je druhá zápletka – politický exil politika Ernaniho se zřejmě hodlal inspirovat papežským zběhnutím (Habemus Papam), bohužel se ale točí v kruhu a mimo pár vtípků nic nenabízí. Tento film je tak naivní a politika v něm černobílá, až mě to dojalo. Pakliže může někdo toto pole ještě stále pokládat za prostor plný unavených idealistů, zřejmě není naše situace tak beznadějně cynická. Více takových filmů. (MFFKV 2013) ()
Galéria (48)
Fotka © Lia Pasqualino
Reklama