Nech žije sloboda!

Pohodové a velmi chytře napsané drama s humorným nádechem, které nahlíží do zákulisí velké politiky, ale zároveň lehce paroduje politiky jako takové. Nedá se říci, že by Roberto Andó natočil něco, co tu ještě nebylo, navíc se ve filmu nachází spousty hluchých míst a v druhé půli to začne ztrácet tempo, ale to vše se dá odpustit díky skvělému Toni Servillovi, který si svoji dvojroli vyloženě užívá a já se díky tomu celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (16.04.2016)

Výborný Toni Servillo ve vděčné dvojroli psané přímo na tělo. Ostatně je to hlavně jeho herecký výkon, který tuto námětově nijak originální politickou komedii vyzvedává mezi opravdu povedené filmy. Obě dvojčata zvládá skvěle podat včetně takových jemných nuancí, kdy divák stále vidí rozdíl mezi Enricem a Giovannim aktuálně hrajícím Enrica. Zdatně mu sekunduje Valerio Mastandrea a na menším prostoru i Valeria Bruni Tedeschi. (12.07.2013)

Vynikající Toni Servillo, v dvojroli šité mu na tělo a výborný scénář, který mě královsky bavil. Letošní nejpříjemnější karlovarský film. Možná v tom trochu hrál roli i Klaus, který seděl o tři řady přede mnou a při závěrečném mohutném aplausu něco datloval do mobilu. Já však film vřele doporučuji! (08.07.2013)

Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji. (07.06.2014)

Pan režisér umí točit a umí si i vybrat herce. Ano, příběh sám o sobě není ničím objevným a nedávno jsem viděla Diktátora, který je pochopitelně žánrově z jiného soudku, ale obsahově už nikoliv. Promítání slušeno velké plátno Velkého sálu hotelu Terminal, které dílu dodalo patřičnou důstojnost a přidanou hodnotu. (04.07.2013)