Star Trek: Do neznáma

Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale. (25.08.2016)

Volba režiséra byla pro mnohé překvapením, ba dokonce důvodem k nedůvěře, ale když ponecháme stranou fanouškovskou zaťatost, ukazuje se jako naprosto logický krok ze strany producentů, který navíc dokonce lze vnímat jako pochopení podstaty franšízy. Ať už to bylo shodou okolností, nebo vyloženým tvůrčím vkladem, pravdou zůstává, že pod záštitou Justina Lina se z franšízy "Rychle a zběsile" stal týmový blockbuster. Právě tím má v jádru být i "Star Trek", jenže Abrams ve své fanboyovské zaslepenosti aspekt tragicky nepochopil a obzvláště v druhém filmu se točil jen kolem dvou figur, zatímco ostatní ponechal jako jejich sekundanty. Lin sám o sobě zajisté není mermomocí zárukou vyváženosti, ostatně "Rychle a zběsile 6" trpělo v základu podobnými neduhy. V případě třetího "Star Treku" je proto na místě vyzdvihovat angažování Simona Pega do scenáristického týmu, který zajisté coby představitel právě jedné z oněch přehlížených postav mohl mít zájem na tom, aby padlo zaměření na Kirka a Spocka a naopak se do popředí dostaly další členové posádky. Abramsovi patří uznání za to, že nastavil chytrý reboot ikonické franšízy, ale paradoxně až s Linem dosáhl nový Star Trek své ideální podoby svižné sci-fi týmovky, která bravurně střídá napětí, akci, konverzační humor, atrakci interakce kontrastně profilovaných postav a velkolepou vědeckofantastickou spektakularitu s brakovou zábavností. Zdejší závěrečná podoba ikonického hlášení do lodního deníku se stává stvrzením i příslibem do budoucna, že posádka lodi Enterprise se konečně stala sehraným týmem a soběstačnou entitou, která přestala brázdit známý svět fanovských aluzí, ale konečně se vydává vlastním směrem vstříc neprobádanému vesmíru. (16.12.2016)

Předchozí dva Star Treky luxusně nakoply značku, ale jak naznačovaly nevýrazné trajlery, trojka je zklamání. Sledovat letos vyhořelého Batmana bylo o dost zábavnější než sledovat vyhořelého Kirka. Nebavilo mě tu prakticky nic - nahozené vztahové problémy, nová mise, akce, blockbusterově nenáročný humor... i proto, že mi to celé přišlo hodně okoukané. (07.09.2016)

Nejvtipnější a nejakčnější z (nejen?) nových Star Treků může na první pohled trochu kazit velmi jednoduchá zápletka. Ovšem když si divák uvědomí, jak moc připomíná půvabné zápletky původního seriálu, a když si to spojí s Kirkovým pocitem "cítím se jako v seriálu", o němž se v úvodu svěřuje svému deníku, je téměř jisté, že to všechno byl úmysl dobře se bavících tvůrců. O co totiž jde novému Star Treku především, jsou postavy, a tady vyhrává na celé čáře. Kirk je ještě "Kirkovatější", k čemuž mu dopomáhá i retro účes, ze Spocka a Kostry se konečně stala výborná dvojice, Scotty, Čechov (Antona Yelchina je taková škoda), Uhura i Jaylah, každý má své místo a zejména v té části, kdy jsou rozděleni, není ani jeden z nich nezajímavý. Z toho, jak nesmírně dostane Enterprise na frak, až zamrazí, naopak snad každý vtip je opravdu vtipný a nikdy nepůsobí ani trochu nuceně (díky, Simone Peggu, vím, že je to hlavně tvoje zásluha). Triky asi nemá smysl chválit, ale opět musím vyzdvihnout hudbu Michaela Giacchina, mého nejoblíbenějšího skladatele současné generace. Povedlo se. (19.08.2016)

Tohle je dobrý směr, který více ctí seriály (důraz na kapitána, funkční postavy a jejich vzájemná interkace, dialogy, ...) a méně se snaží hrát na současné Hvězdné války. Nový Star trek nabízí především dostatek humoru, který se propojuje s ne ideálně odvyprávěným příběhem, ale Justin Lin Vás nenechá si to v kině uvědomit. To až cestou domů, když Vám opět zapínají mozkové závity, začnete vidět nedostatky v příběhu, jeho odvyprávění a chování některých postav. Přesto je tahle výprava velice zábavná. Kulisy občas (úmyslně) připomínají seriál a to především původní sérii. Postavy mají prostor a především Simon Pegg vypiloval několik vtipů do správné úrovně (radioaktivní náhrdelník, transportér, rýma). Kirk je díky dalšímu rozměru zajímavější a zbytek castingu nezaostává, i když pro mě stále vládne Karl Urban. Trochu líto mi přišlo (spoiler), že příběh i pointa jsou někdy až moc podobné předchozímu dílu (vždyť na kolik je Khan a Krull odlišný?). Mnozí také mohou v roji vidět prvek z Enderovy hry, která mi filmem trochu prostupuje... (konec spoileru) Přesto je to kvalitní pokračování, které je v mých očích méně vynucené jako Do temnoty a nabízí ten správný pocit z cest do nejvzdálenějších koutů vesmíru. PS: na Sofii Boutellu se budu i dál těšit! PPS: o kdy jsou facehugeři spíše headhugeři?:) (19.08.2016)