Pozícia dieťaťa

Netzer nám a režisérom východného bloku ukazuje, ako navodiť napätie pri dialógoch, ako vzbudiť záujem u diváka napriek extrémnej komornosti diela a absencie klasického "zvratového" deja a tým pádom ako dať filmu spád. Tie dialógy neprezrádzajú žiadne nečakané odhalenia ani kostlivcov v skriniach hrdinov, i keď sa tak občas snažia tváriť. Odhalenia sú čisto psychologického charakteru a my nemáme dôvod pochybovať o dôveryhodnosti konania ani jednej z postáv. Z Pozície sa ale dozvieme v druhom pláne niečo o súčasnej materiálnej spoločnosti, kde taktiež tkvie problém vzťahu matky a syna a jej snachy a určite nie je od veci popremýšlať napríklad aj o "pozícii dieťaťa" v budúcnosti chlapíka, ktorý je ochotný si nechať zaplatiť za "malé" klamstvo. Takýchto momentov je tu viac a práve tie robia z podobných filmov, ktorých je na festivaloch neúrekom, tie najhodnotnejšie a preto prichádzajú do zahraničia do kín. Takže zase ďalší návod pre slovenských rejžov, kade vedie cesta.... (15.12.2013)

Tomuto výbornému sevřenému komornímu psychodramatu, která jde až na samou dřen, kraluje Luminita Gheorghiu. Její ztvárnění dominantní, manipulativní matky, jež je patologicky posedlá svým synem, jediným dítětem, je naprosto strhující a táhne celý film. Jen tomu chybí podrobnější prokreslení postavy syna. Nevíme moc, jaké jsou jeho pohnutky a jeho výkyvy, kdy jednou matku posílá doslova do prdele a pak zas plní její vůli, nepůsobí moc uvěřitelně. I přesto je však snímek velice silný, máchá diváka v emocionálním bahně a zůstane v hlavě dlouhou dobu po projekci. (03.07.2013)

Ufff! Tohle byla ale rána. Drama, kombinující pohled na společenskou smetánku zcela odtrženou od reality, která ve své aroganci spoléhá na to, že koupit se dá vše a nevyrovnaný vztah dominantní matky se zdánlivě apatickým synem. Ve chvíli, kdy Cornelie začala řešit Barbovu nehodu, jsem měl sto chutí jí zabít. To přehlížení a suverenita tváří v tvář tragédii dokázalo rozčílit. Ale jak se postupně začaly rozplétat rodinné vztahy, občas jsem pocítil bodnutí pochopení a lítosti. Vedle výborných herců se film může pyšnit několika vytříbenými dialogy, přičemž na vrchol řadím ten, kdy se matka snaží koupit svědka nehody. To byl majstrštyk. Ale dostal mě i rozhovor se snachou a účinkem se neminula ani závěrečná scéna s pozůstalými. Vlastně jediné, co bych vytkl, byl samotný závěr, který měl snad ujasnit charakterovou změnu, ale mě přišel zahraný do ztracena. Každopádně Rumunům tleskám. 85% (21.05.2014)

Ráno si dáte předsevzetí, že konečně sepíšete nějakej ten koment k filmu, potřebujete jich přesně pět, protože jste si vtipně zablokovali možnost komentování pohnojením vstupního testu. Prázdniny se krátěj a na dělání píčovin už vám zbývá sotva čtrnáct dní. Takže si přivstanete a kolem druhé odpolední pod dohledem státního notáře vylosujete náhodně film, jemuž se dostane výhradního práva vaší pozornosti. Samozřejmě musí jít o film, který jsem viděla nedávno, abych ho mohla erudovaně ohodnotit. Tudíž si v losovačce vyberu Pozici dítěte, neb je to hodně silné téma a nápady se mi budou vyjevovat samy, plus to, že takhle dobrej biják tu má kvantitativně tak slabé hodnocení, jako co to je?! Napřed se musím hodit trošku na depresivní vlnu, proto si pouštím Queens of The Stone Age a páni, to je hrozně dobrá deska, slabší hodinku přemýšlím nad kombinací subžánrů, které dohromady hodí takhle gradující grunge. Pak se kouknu na další díl druhé řady seriálu Okouzlení, protože koho by nezajímaly osudy krásné lékařky Barbary Nardiové a jejího muže. Fůů, to mi snad dělají schválně, repríza hitového pořadu Z Divadélka pod věží, nejde odolat, klasika. Ale zpátky k Pozici dítěte, koukala jsem na to asi před týdnem a pila jsem u toho fakt dobrej džus, ježiš, co to bylo za příchuť, asi hruškovej. No tak hele, fakt to ten Calin Peter Natzer dobře natočil, teda pokud si to s něčím nepletu, ten džus byl opravdu silnej. (14.08.2014)

Film, který má své klady. Nabízí příběh vypravěný dokumentárním způsobem, nejsou tu krásné herečky ani opálení svalnatí muži, záběry nepůsobí dojem, že by byly promyšleně vystavěny. Ani příběh sám nevypadá jako trhák. Dialogy jsou až bolestně suché, jakoby bez emocí. V popředí stojí matka, která chce uchránit od vězení svého syna, i když není pochyb, že se do něj dostane po právu. A dělá to opravdu všemi prostředky bez ohledu na to, jaký vztah k ní má její syn. Zajímavým zvratem v ději je okamžik, kdy jde za rodiči zemřelého dítěte, zatímco její syn sedí v autě a netroufá si přijít na oči těm, kterým ublížil. Dochází k proměně. Zakončení příběhu je prosté, není tu místo pro potlesk, nejde o záverečnou tečkuý happy end v pravém slove smyslu. Příběh končí rovněž v dokumentárním stylu. To vnímám jako hlavní přínos filmu, režisér si troufnul nastínit příběh tímto způsobem aniž by divákům posouval jakýkoliv názor. A já mám ráda lidi, kteří si troufají. :o) (05.10.2016)