Prerušený kruh

Nebudem sa tváriť ako suchopárny kritik a tvrdiť, že isté látky sú z princípu emocionálne vydieračské a nezaobídu sa bez klišé. Prípadov, keď rodina....no veď uvidíte, je veľmi veľa a tak pravidelné stretnutia s takouto citlivou a depresívnou témou v kinematografii sú nevyhnutné. Nie je dôležité, že hovoríte to, čo už dávno pred vami niekto povedal, ale že to podáte realisticky, uveriteľne a viete k danej situácii napísať tie správne dialógy. O výbere hercov ani nehovoriac. Kritika podobných profesionálne natočených filmov je myslím facka rodinám, ktoré podobným peklom prešli a pre ktoré môže byť práve Broken circle breakdown srdcovou záležitosťou. (07.04.2014)

Buď to bola chyba kástingu alebo v Belgicku žijú najodpornejší ľudia na svete, čo sa týka ľudskej podoby. A ešte ich v tam nechávajú v kuse šukať, aby sa o chvíľu tvárili aký srdcervúci film to natočili. Z každej strany hnusný film. Jedna hviezda za pár zaujímavých filozofických myšlienok v druhej časti. (09.02.2019)

Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% (02.10.2013)

Pokusil jsem se představit si pocity Didiera a Elise, nedokázal jsem to. Pokusil jsem se vcítit do osobnosti Didiera a zjistil jsem, že nechci. Do Elise jsem se nevciťoval, tu bych chtěl jen chápat a bez falešné skromnosti si dovolím říct, že bych i pochopil. Neschopnost překročit svůj stín svého nabubřelého jáství neučesaného kovboje, kdy mi jedinou a jen MOU vlastní útěchou zůstávají akordy a slova písní sedmibolestných? Ne, tohle odmítám, na bolest totiž neexistuje patent. To už mě život naučil. Intimní náhled někam, kam se nikdy podívat nechci, krutý a vlastně pravdivý, jen nevyvolává kýžené smíření v tónech poslední milostné písně, ale chuť někomu rozbít hubu. Čtyři nasrané, forma jako vystřižená z Dogme95, a to mám rád. (11.04.2020)

Emocionální masakr. Ale hrozně krásnej. Byly tam momenty, kdy jsem propukala v regulérní pláč, a jiné, kdy jsem si říkala, tyvole, to už pravdivějc ani nejde říct. Nevím, jakým zázrakem se tohle téma podařilo natočit tak civilně a nepateticky. Neokoukaní, strašně sympatičtí herci a fantastickej soundtrack. (17.11.2013)