Špinavý trik

O. Russell mě nesmírně otravuje. Jeho filmy připomínají výkladní skříň klišé a konvencí a pokud ve Fighterovi všechno tohle fungovalo dobře, od Terapie láskou se to změnilo na prázdné pozlátko přikryté imitací "něčeho víc". Přitom jeho manýristické preferování některých postupů a kompozic není už ani "kýčovitě hezké" a cool (vzrušující), ale jednoduše prázdně samoúčelné. Zcela v souladu s nekončící přehlídkou "tak akorát aby nebylo vidět moc" dekoltů Amy Adams, která místo vzrušení budí po chvíli zvídavý pocit, že zda má pozornost přitahovat, nebo odvádět. Absurdně bohatý výběr dobových šlágrů, přehlídka debilních účesů, nefungujících paralelních linií a vypravěčských hlasů, tažená Balem, který už začíná trochu zapomínat, že herectví je něco víc než nabírat a shazovat periodicky 50 kilo. Po Vlkovi z Wall Street působí tenhle vyumělkovaný pokus o epopej klamu a přetvářky poskládaný do rádoby drzého a hloubavého celku ještě nejapněji. A to se mi poslední Marty pod kůži příliš nedostal. Ale pořád mám dost rozumu na to, abych poznal podvrh od originálu. [50%] (22.01.2014)

Všechny ty nominace jsou pochopitelné, ale nebavilo by mne koukat na to znovu a když, tak jen kvůli některým málo scénám, které stojí za to především díky fantastickým hereckým výkonům, skvělé estetice, kostýmům a povzbujícím hudebním flákům sedmdesátých let. Ovšem vyladěné to je až běda a divák, která prokoukne sofistikované motivace postav a skvělou psychologii, bude spokojen. Nikoliv však ohromen. Na to je to příliš pomalé a nevyrovnané s x hluchými a zbytečnými momenty, kde nezbývá než se opájet skvělým vizuálem a to je při konverzačním filmu ne úplně v pořádku. (27.06.2014)

Keby niet zaujímavého retro štýlu a výborných hercov, tento film nemá čo zachrániť, aby kľudne odkráčal do absolútneho zabudnutia. Od začiatku sa dej posúva do inej kľučky, niečo sa vyrieši, niekto "porieši", no viacmenej si to udržiava jednu úroveň. Film okorenený hereckou kreativitou, kostýmami, len ma trochu mrzí, že Bale vo svojej roličke úplne zanikol, na druhej strane prekvapili iné "hviezdy" (Cooper, Jennifer Lawrence). Oddychový priemerný film, ktorého pointa tu už niekde bola v inej podobe. (04.04.2014)

První letošní velký oscarový favorit ve mně zanechal spíše rozporuplné pocity. Nemůžu si pomoct, ale z filmu jsem cítila hlavně to, že vznikl za účelem získávání mnoha cen, ale David O. Russell jakoby do toho nedal něco více ze sebe, prostě jen natočil retro gangsterku, která vypadá "cool". Stejně jako v Silver Linins Playbook, i tady se David snaží každý monolog, nebo dialog silně vypointovat, jenomže zatímco v Silver Linings Playbook se mu to dařilo hlavně proto, že film byl o postavách, tady už to na mě místy působilo nuceně. První hodina byla i docela utahaná, což jsem nečekala, nicméně druhá polovina už šlápla na plyn a bavila mě, velkou zásluhu na tom má perfektní herecké obsazení, musím zmínit Jennifer Lawrence, která i na velice omezeném prostoru dokázalo to, že právě její scény mi utkví v hlavě asi nejdéle. Špinavý trik je pro mě taková ta klasická oscarovka, u které oceníte kvality (film je dobře napsaný i natočený), ale postrádáte v něm něco osobitého a výjimečného a po skončení zůstanete úplně chladní. Těmi 4* si stále nejsem jistá. 70% (06.01.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)