The Baby of Mâcon
Das Wunder von Macon
Réžia:
Peter GreenawayScenár:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHrajú:
Julia Ormond, Ralph Fiennes, Philip Stone, Don Henderson, Jessica Hynes, Bastian Pastewka, Jeff Nuttall, Dennis Rudge, Dela Maria Vaags, Kathryn Hunter (viac)Obsahy(1)
V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Dítě z Maconu je překvapivě poměrně brutální a hravá alegorická divadelní show. Greenaway je hodně kreativní borec a určitě jde o jeden z jeho lepších filmů. Jako bývalý malíř si umí vyhrát s mizanscénou a vizuálem. Ti, co žerou církevně-satirický, umělecky-společensko-kritický anebo lars von trierovský záležitosti, tuhle fajnšmekrovskou věcičku ocení. Běžný divák může zůstat zaskočen, snad i pobouřen - mamince a babičce to radši nepouštějte. ()
Asi nejlepší Greenaway. Jeho přetaženost až přepjatost se skvěle hodí ke zvolenému baroknímu slohu a tvrdému a údernému poselství. Tentokrát netřeba hledat symboly, o čem Díte z Maconu je, pochopíme okamžitě. Tím spíš se pak dá věnovat zajímavé struktuře, kde se hra mísí se skutečností, stejně jako se mísí lež s pravdou. 4 a 1/2 ()
Nesouhlas s kaygen.it, tenhle film je ještě méně normální než ostatní, a to je co říct. Jsou temné, neúrodné časy 17. století, nacházíme se v honosném divadle a sledujeme hru o narození dítěte, které navrátí kraji ztracenou prosperitu. Postupně je však stále obtížnější rozlišit, co je hra a co skutečnost...Greenaway údajně původně zamýšlel tento film jako operu, a i když od tohoto záměru nakonec (naštěstí?) upustil, řada operních prvků ve filmu zůstala. Rozhodně to není film pro každého, je velice náročný, brutální a depresivní. ()
Theatrum Mundi, nebo-li Begotten v barvách a na prknech jeviště, před zraky celého světa. Světa papouškujících, tleskajících oveček, jenž se smějí, když je jim dovoleno, brečí, když je jim přikázáno a trpí, když jim není dopřáno. Moc v několika podobách, moc náhle nabitá a ztracená i moc zakořeněná a trestající " třináctkrát + třináctkrát + třináctkrát a tak dále. Velkolepá vizuální stránka, postavena na preciznosti snímání a pohybu v každém detailu. I v malém rohu obrazovky se odehrává příběh. Každý navštěvuje denně to samé divadlo a každého okolní herci jistě nudí. Nudí svým hledáním jistoty, každý si chce sáhnout, nebo jen ukrojit malý prstíček. Film plný žehnání i bolesti. Ojedinělé pojetí režijní i herecké. ()
Tak je mi líto, po očekávání silného dramatického zážitku přišlo i trápení s rozpaky. Nakolik jsem zde vnímal výraznou propracovanost ohledně gradování děje, výtvarné a hudební stránky a celkově precizní scénické stylizaci a nakolik mě starší filmy Petera Greenawaya svou originalitou a stylem většinou hodně baví, u Dítěte z Maconu jsem nejednou trpěl, aby se mi „za odměnu“ navrch dostalo ještě většího zhnusení. Naštěstí se objevily i pasáže a nápady, kdy jsem byl v lecčem fascinován, svou výstavbou se zvláštním protržením hranic mezi předváděnou hrou a realitou na mě zapůsobil a také jsem zde v některých prvcích průběžně vnímal zajímavou výpověď (třeba u opakovaně tleskajícího publika totálním šílenostem a absurditám). Zároveň mi ale onen silně teatrální styl ve výstředním podání místy nesedl a zacházel za hranici vkusu podobně jako zdejší perverzně krvavé orgie. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že navzdory podložení filmu jistou myšlenkou ohledně posedlosti publika směrem k nevídaným senzacím i jisté ukázce krutosti dávných temných dob je zde stopáž neúměrně natahovaná, a že režisér ten film točí zčásti proto, že se v takové přehlídce zvrhlostí do jisté míry rovněž vyžívá a touží šokovat. Těžce se mi to hodnotí... Nakolik ale uznávám formální provedení a jak ten otřesně trpký zážitek z provádění jednoho trestu smrti nevymažu z paměti (a Greenaway ve mně vyvolal přesně, co chtěl, ač po většinu času ten ošklivý proces vidíme jen skrze stínohru, krev a hlavně ho slyšíme), přikláním se k slabší 3. hvězdičce. Skrze silné klady i jistou údernost nedokážu Dítě z Maconu odsoudit, ačkoliv by se mi na první dobrou, čistě pocitově, vlastně chtělo. [55%] ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (3)
- Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)
- Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)
- Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)
Reklama